Jméno	Věk
Ilona Čejpová	15
Alena Hejzlarová	11
Ivana Hejzlarová	14
Miroslav Kárník	14
Hana Martínková	13
Josef Netík	12
Jiří Povolný	10
Zuzana Sozanská	9
Zdeněk Špaček	14
Eva Špačková	12
Jitka Šritrová	13
Milan Tomáš	15

Jedeme do kina

 Sešli jsme se před požární zbrojnicí asi o půl páté. Museli jsme čekat, co přijde Pepík. Potom jsme nasedli a jeli do Nového Města na film „ Jáchyme, hoď ho do stroje “ . V kině jsme měli objednané lístky, tak jsme nemuseli dlouho čekat. Film se nám velice líbil. Cestou domů jsme se ještě smáli. Přijeli jsme asi v osm hodin domů.

 Schůzka

 Sešli jsme se asi o půl páté u paní Povolné. Ta nás seznámila s hrou Plamen 75. Domů jsme se rozešli asi o 7 hodině.

 Kviz

 Sešli jsme se opět u paní Povolné. Ta nám rozdala papíry a už jsme psali kviz. Moc nám to nešlo. Za rok jsme to už zapomněli. Rozešli jsme se asi v 7 hodin.

 Schůzka

 Sešli jsme se v jídelně asi o půl třetí. Prohlédli jsme si hry, které nám zakoupil místní národní výbor. Potom jsme se vydali udělat novou nástěnku. Rozešli jsme se o půl páté.

 Připravujeme kulturní program

 Dnes jsme se sešli již ve dvě hodiny v jídelně. Hráli jsme různé hry. Hlavně jsme se však sešli kvůli programu, se kterým budeme mět vystoupit pátého ledna na výroční schůzi. Nevěděli jsme, jaký program udělat a tak jsme se rozešli s tím, že zkusíme něco vymyslet.

 Beseda

 Dnes jsme se opět sešli v jídelně. Nebyli jsme však jako jindy sami. Měli jsme hosta. Přišel nás navštívit pan Remeš, aby nám něco řekl o minulosti našeho hasičského sboru. Ze začátku nás to dost bavilo, každý napjatě poslouchal. Ke konci si však pan Remeš povídal jen s paní Povolnou, neboť my jsme už nedávali vůbec pozor a bavili jsme se po svém. Po papírech jsme psali různé monogramy, Pepík dokonce nalil do soli vosk. Nakonec to došlo tak daleko, že jsme se museli rozejít, neboť ten den s námi asi nebylo k vydržení.

 Kulturní program

 Dnes jsme se zaměřili pouze na program. Rozdali jsme básničky a říkadla a začali jsme si to zkoušet. Zatím to moc slibně nevypadalo. Pro začátek to bylo ale omluvené. Dali jsme si za úkol, naučit se to nazpaměť a šli jsme domů.

Dnes jsme se sešli naposledy před Vánocemi. Paní Povolná pro nás měla překvapení. Pro Zuzku, Evu, Jirku a Alenu sehnala krásné kroje. Byly celé bílé, jen límečky měly červené. Moc se nám líbily. Začali jsme zkoušet program, a když jsme došli k Pepíkovi, který měl přednést svou básničku, pochlubil se tím, že se ji nenaučil a navíc ji ztratil. Jinak to celkem až na nějaké malé chyby šlo. Domů jsme se rozešli brzy, neboť se každý těšil na vánoční cukroví.

 Schůzky

 Dnes jsme ani moc nezkoušeli. Řekli jsme si, co kdo dostal k Vánocům, chvíli jsme si ještě povídali a šli jsme domů.

 Dnes jsme se sešli poprvé v roce 1975. Poslední den před vystoupením. Pouze jsme zkoušeli, protože navíc nám nezbyl čas. Sraz jsme si ujednali na půl jedenáctou v hostinci, a šli jsme domů.

 Členská schůze

 Dopoledne

O půl jedenácté jsme už všichni byli v hostinci. Chyběl nám ale Pepík. Jirka se šel podívat k Netíkům. „ Je to zlé. Pepík má teplotu. Ale když mu bude lépe, tak odpoledne přijde. “ Částečně jsme změnili pořadí básniček a začali s programem. Dvakrát jsme si to projeli a potom už šli domů.

 Odpoledne

Schůze měla začít ve 14 hodin. Dostavili jsme se už o půl druhé a sledovali jsme přicházející. Náš předseda začal schůzi asi o půl třetí. Potom přišlo na řadu naše vystoupení. Joska, i když trochu malátný přednesl svou básničku. Častušku jsme zkopali. Malý Péťa dostal za „ Přání dětem “ bonboniéru. Každý jsme dostali čokoládu a usedli jsme ke stolu. Seděl s námi i Vašek Špačků. Naší vedoucí udělili čestné uznání a Vašek dostal průkaz. Celkové povídání nás moc nezajímalo, ale když pan Ševc řekl: „ Na soutěžích MP se mezi účastníky prohlubovaly vzájemné vztahy “ , bylo nám do smíchu ještě hodně dlouho. Nejvíce nás zaujal film z okresní soutěže v Častolovicích. O půl šesté jsme už o průběhu schůze a o vystoupení vypravovali doma.

 Branný závod

 V 8 hodin ráno jsme se sešli u zbrojnice a odjeli jsme do Černíkovic. Tam nám rozdali čísla a čekali jsme až na nás přijde řada. Čím více jsme se přibližovali ke startu, tím více se nás zmocňoval strach. Konečně jsme vyběhli. První disciplínou byl hod granátem. Do karty nám zapsali výkon a běželi jsme dál. Cestu jsme museli vyhledávat podle fáborků a na určitých místech plnit vždy nějakou disciplínu. Aby si nemohlo některé družstvo zkrátit cestu, byly na dráze různé značky, které si mělo každé družstvo zakreslit. Do cíle jsme doběhl uhnaní. Mirek se Zdeňkem se ještě zúčastnili jednotlivců. Nakonec přišlo vyhodnocení. Umístili jsme se na 6. místě. Velkou radost nám však udělal Mirek, který se v jednotlivcích umístil na 1. místě a tím si i vybojoval putovní pohár. Domů jsme odjeli díky Mirkovi s dobrou náladou.

 Nacvičujeme kviz

 Nacvičování kvizu jsme si rozdělili na dvě etapy. Střídavě chodila k vedoucí Hana s Jitkou a Ilona s Ivanou. Scházely jsme se asi v 17 hodin, domů jsme odcházely kolem 18 hodiny. Také „ mrňata “ Jirka, Zuzka, Eva a Alena si jednou zopakovala básničky. Naše vedoucí má odjet na dovolenou. Paní Remešová se nabídla, že se budeme moci scházet u nich v bytě.

 Asi čtrnáct dnů jsme se scházeli u paní Remešové. V pondělí a ve čtvrtek chodila na kviz Hana s Ivanou, v úterý a v pátek Jitka s Hanou. Josku biblil otec. Nacvičování ještě neúplného kulturního programu probíhalo ve středu. Za toto období jsme zhotovili dvě vývěsní skříňky.

 Schůzka

 Kviz jsme nechali odpočinout a více jsme se věnovali kulturnímu programu. Náplň schůzek byla stále skoro stejná, ale přitom zajímavá. Asi 3x jsme si ještě napsali kviz, jinak jsme zkoušeli program. Dost jsme si lámali hlavy s potřebným, bleskovým přestrojením „ mrňat “ . Potom jsme to přeci skoro vyřešili. Vždy vesele jsme odcházeli od Povolných s pusou plnou žvýkaček, které jsme dostávali. Teď už jsme jenom čekali, jak soutěž dopadne a jak naši zelenáči na porotu zapůsobí.

 Soutěž

 Odjezd byl určen na půl osmé. Tatru řídil Jirka Andrš a Jirka Tomáš, který se svým bratrem Milanem přišel trochu déle. Po okolních vesnicích jsme sebrali chlapce, kteří soutěžili za dorost. Konečně jsem si prohlédla celou partu. Všichni jsme žvýkali. Vedoucí, slušelo jí to, s sebou vzala žvýkačky. „ Mrňata “ vypadala trochu silnější. Oblékla si bílé kroje a navíc modré. Chyběla nám ale Hanka. Musela na soutěž v ruštině. Snad se brzy do Černíkovic dostane. Po příjezdu do Černíkovic šli kluci cvičit. My jsme přešli do sokolovny. „ Mrňata “  se ani pořádně nerozhlédla a už musela pryč. Psal se totiž kviz. Po kvizu se losovalo. Dvacítka byla naším číslem. Hanka stále nejela. I Kounov na tom byl podobně. Už přešla všechna družstva. Vyhlásilo se i pořadí družstev dorostenců. Naši byli třetí. A Hanka nikde. Najednou se objevila. Napsala si kviz. Potom vystoupil s programem Kounov a nakonec my. Hanka všechno uváděla

1) Byl únor v Čechách – Hanka

2) Našim požárníkům – Ivana a Ilona

3) Říkadla –  „ Mrňata “ – Zuzka, Eva, Alena, Jirka

4) Medák – Jirka

5) Kozí žaloba –  „ Mrňata “  v krojích a přilbách.

 Když jsme skončili, jeden pán nás vyfotil. Potom jsme šli na párky s chlebem. Asi ve 13 hodin bylo vyhlášení vítězů. V kvizu na 1. místě, v kulturním programu na 1. místě. Celkově na 1. místě Bystré se 400 body. Výsledek nás překvapil. Vůbec jsme s tím nepočítali. Sbalili jsme své věci, hlavně nyní slavné přilby a jeli domů. Chtěli jsme se stavit v Bílém Újezdě, ale byl tam zájezd. Proto jsme se stavili v Dobrušce „ Na růžku “ . Potom jsme rozvezli kluky domů a v 15 hodin jsme už rodičům vyprávěli , co a jak bylo.

 Kulturní program

 Letos v únoru tomu bylo 27 let, co se náš pracující lid ujal vlády a zabral kapitalistům majetek. K výročí této události si náš kolektiv připravil kulturní program. Vystoupili jsme s ním ve škole u příležitosti slibu pionýrů. Program se skládal z básniček, reportáže z rozhlasu a písniček. Začátek byl ve 13 hodin. První šla Hana, která jako vždy program uváděla. Potom Pepík a Jitka a další. Po vystoupení jsme dostali pohoštění. Odpoledne se nám líbilo.

 Ke svátku žen jsem si i my připravili kulturní program. Nacvičili jsme si program složený z básniček o maminkách, ženách a dětech. S tímto programem jsme měli vystoupit v neděli devátého března.

 MDŽ

 Schůze žen „ požárnic “ měla začnout v jídelně ve 14 hodin. Přišli jsme o půl druhé, holky v sukních. Schůze ale začala až o půl třetí. Nejprve byl projev p. Novotného a potom jsme vystoupili my. Na závěr jsme ženám rozdali každé dvoje korále z hřebíčků a podobně. Potom jsme šli domů s čokoládou v ruce.

 Nový kulturní program

 V pondělí nám vedoucí řekla, že si musíme zopakovat kulturní program ze soutěže a ještě něco přidat. Zajímalo nás, proč asi. Máme prý jet do Dlouhé Vsi s vystoupením. Sešli jsme se v úterý, ve čtvrtek a v pátek. Zkoušeli jsme program. V pátek jsme se ještě dohodli, že se sejdeme o půl osmé na náměstí.

 Veselé Velikonoce

 Po půl osmé jsme s červeným požárnickým autem odjížděli z Bystrého. Jeli jsme v krojích, naše vedoucí paní Povolná a Netíková byly v civilu. Když jsme přijeli do Dlouhé Vsi dali nám kytičky tulipánů, které jsme rozdali ženám v sále. Potom jsme vystoupili s kulturním programem. Když Hanka program ukončila, šli jsme na čaj a zákusky. Asi v 11 hodin nás vezli domů už bez dozoru. Zpívali jsme a taky jsme si telefonovali s požárníky v kabině. Za chvilku jsme se už s nimi museli rozloučit. Nakonec jsme šli ještě upravit novou vývěsní skříňku.

Ve 14 hodin jsme přišli k Povolným do bytu. Nejprve Hana s Ivanou kreslily plakáty s velkými vejci do sálu na výzdobu a ostatní kraslice do tomboly, protože požárníci pořádali taneční zábavu. Povídali jsme si a zase žvýkali. Když už bylo všechno namalováno, vybrali jsme písmenka na nápis do vývěsní skříňky. „ Chceš – li vždycky první být, nesmí tě nic odradit. Bez práce a bez dřiny nedostaneš vavříny. “ Skříňku vyzdobila Hanka s Jitkou.

 Jedeme do kina

 V 16 hodin jsme Tatrou odjížděli do Nového Města na film „ Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách “ . Seděli jsme v předposlední řadě a výborně jsme se bavili. Film se nám všem líbil.

 Trénujeme

 Dnes v 15 hodin jsme zase po dlouhé době cvičili s požárnickým nářadím. Pěkně dlouho trvalo, než jsme vůbec sehnali potřebné věci. Potom jsme cvičili útok od stroje. Nebyl nejhorší, ale nic světoborného to také nebylo.

U požární zbrojnice jsme dnes byli od 17 hodin do půl sedmé. Cvičili jsme opět útok od stroje. Nářadí jsme uklidili a šli jsme domů.

Hasičák měl být od 15 hodin, ale Zdeněk nepřijel. Proto jsme si jen tak povídali o odborkách a za chvíli jsme se rozešli každý za svým cílem.

 Cvičení začalo v 17 hodin u požární zbrojnice. Půl hodiny jsme čekali na Zdeňka, než se uráčí přijet. Potom jsme už cvičili štafetu na 50 metrů a útok od stroje. Před devatenáctou hodinou jsme se rozešli domů.

 U zbrojnice jsme byli v 17 hodin všichni kromě Zdeňka, který už nepřijel. Pod vedením „ Mistra “ a paní Povolné jsme cvičili štafetu na 50 metrů. Místo Zdeňka běhala Eva a přesto byl čas docela dobrý. Protože nás také zajímají různé závody, rozhodli jsme se, že utvoříme nástěnku k Závodu míru.

 Výlet

 V sobotu 10. května jsme šli na pěší výlet. Sešli jsme se v 7 hodin v Bačetíně. Každý měl železné zásoby párků, chlebů a bonbonů. Vydali jsme se směrem na Sudín, Spáleniště a Bílý Újezd. O půl jedenácté jsme tam dorazili. Odpočinuli jsme si a šli jsme dál. Klukům se moc nechtělo, ale za hodinu měla být zmrzlina. Pochodovali jsme na Skalku. Ve Skalce jsme si prohlédli zámek, ve kterém je muzeum Jiráskova „ Temna “ . Dále jsme rázovali na židovský hřbitov. Upoutalo nás jejich písmo. Oni píší zprava doleva. Blízko hřbitova jsme si opekli buřty, zahráli hry a šli přes Studánku do Bačetína. U Bačetína je rybník a tam jsme si smočili nohy. Umlácení a unavení jsme dorazili do Bačetína. Tam jsme vyzunkli limonádu a v 15 hodin jsme jeli domů. Ušli jsme celkem 17 kilometrů. Výlet se nám líbil a doufáme, že zase nějaký bude.

 Schůzka

 Po 17 hodině jsme bez Zdenka, který nepřijel, cvičili štafetu dvojic. „ Mistrovi “ se zdálo, že hadice svinujeme strašně pomalu. Proto každý rozkulil a narovnal hadici a potom jsme je na čas svinovali. „ Mistr “ pořád něco věděl a tak jsme chtěli, aby si to svinování rozdal s vedoucí. Nejdřív nechtěl, ale pak přeci jen závodil. Hadice mu vypadla z ruky a čas měl asi jako my. Pak jsme ještě závodili, ale nebavilo nás to a asi v 19 hodin jsme šli domů.

 Otevření zbrojnice

 Ve 12 hodin jsme odjížděli do Mezilesí na otevření zbrojnice. Než se hnul průvod, byli jsme už mokří. Potom jsme vyslechli několik projevů a hurá na spartakiádu. Dali jsme si čaj, párky, bonbony, ale mrzli jsme, protože stále pršelo. Jirku jsme přemluvili, aby přijel s Tatrou. V ní už bylo lépe. Skladby se nám docela líbily, ale vystoupení žen jsme už neviděli. Šli jsme si prohlédnout novou zbrojnici a další místnosti. Senzačně vybavené, jak řekla „ mrňata “ . Pak jsme zavezli Hanku na Sedloňov a za chvíli jsme byli doma. Ještě jsme si rozdali papíry, na kterých byly odpovědi na otázky, týkajících se odborek.

 Schůzka

 Dnes lilo jako z konve, ale ve zbrojnici jsme se sešli všichni až na Milana. Přišel také Jirka Andrš a pan Ševc. Nejprve jsme zkoušeli uzle, potom odborky a jednou ve zpomalení štafetu na 50 m. Připravili nám i džberovky. K těm jsme se ani nedostali. Rozešli jsme se trochu dříve, protože zítra děláme odborky.

 Odborky

 Na MNV přišli Mirek, Milan, Joska, Hana, Jitka, Ilona, Ivana, vedoucí Povolná, „ Mistr “ Netík a pan Ševc. Seděli jsme v jedné místnosti, paní Povolná, pan Netík a pan Ševc ve druhé. Po jednotlivcích si nás volali a zkoušeli nás. Každého ze stejných otázek asi 20 minut. Ostatní zatím dělali uzle, povídali jsme si vtipy a hádanky. Po 19 hodině čekal na zkoušení jenom Joska a na něho Milan. Ostatní jsme už odešli.

 Okresní soutěž

 Pátek

Již ve 14 hodin bylo kolem zbrojnice rušno. Každý si tam stěhoval své saky paky. Paní Povolná sem nastěhovala jídlo, abychom nepošli hlady. Kolem 17 hodiny jsme se slávou vyjeli z domova. Častolovice nás uvítali lijavcem. Postavili jsme stany a za chvíli se ozvalo volání „ Večeře! “ . Přesně jako loni – sekaná s chlebem a okurky. Potom jsme hráli hry a zabydlovali se. Večerka byla v 21 hodin, ale my jsme dlouho do noci rokovali, jaký asi bude průběh příštích dnů.

 Sobota

Budíček byl v sedm hodin. Všichni jsme se oblékli a šli na rozcvičku. Potom jsme si uklidili ve stanech a šli na rozcvičku. V osm třicet byl slavnostní nástup. Losovaly se čísla. Já jsem vylosovala 12. Poté jsme se seznámili s programem dne. Nejprve byl na pořadu čtyřboj. My jsme šli nejprve odpovídat na otázky. Mohli jsme si napovídat, a tak jsme neobdrželi žádný trestný bod. A hurá na džberovky. Tam jsme dostali 30 trestňáků a bylo po náladě. U požárního útoku jsme začali dobře. Čas vynikající – 54 vteřin. Přišel ke mně rozhodčí a povídá: „ Tak se ti tam trochu koupali ve vodě! “ A já na něj „ Neutopili se mě aspoň “ . A šli jsme na oběd. Po obědě byl odpočinek. Asi ve dvě hodiny začaly štafety. Dopadly dobře, sem tam nějakých 10 trestňáků. Uzle také. Měli jsme nejlepší čas. Ke stanům jsme šli s rozbujelou náladou. Kluci odešli pomáhat při stavbě táboráku. Po večeři se všechna družstva shromáždila u táboráku. Každý kolektiv předvedl nějakou scénku nebo písničku. Bavili jsme se velmi dobře. V deset hodin alou na kutě.

 Neděle

O půl osmé byl budíček. Nám se samozřejmě nechtělo, protože včera jsme my Hana, Alena a já musely spát s Ivanou u Zdeňka, Milana a Mirka ve stanu. Eva se naštvala, a že prý nás nevezme do stanu. Také jsme vstali v osm hodin a to ještě s vyburcováním paní Povolné a „ Mistra “ Netíka. Ke snídani jsme dostali chleba s máslem a marmeládou a ještě s mlékem. Do jedenácti hodin byl přebor jednotlivců. Ivana se umístila na 2. místě a dostala pěknou knížku. O půl dvanácté bylo celkové hodnocení za tyto tři dny. Obsadili jsme 1. místo s věcnými cenami a diplomem. Potom jsme si chvíli házeli s nafukovacím míčem a pak jsme odjeli s radostí domů.

 Připravujeme se na krajskou soutěž

 Začali jsem cvičit na krajskou soutěž. U zbrojnice jsme se sešli v 17 hodin bez vedoucí. Za chvíli přijel Jirka Andrš a pak pan Hartman. Kluci s ním šli střílet ze vzduchovek, holky probírali ústně kviz. Když se kluci vrátili, zkusili jsme si džberovky. Jsou mnohem lepší než s tím kbelíkem. Potom jsme už šli domů.

 Sešli jsme se jako obvykle, ale bez vedoucí. Měli nás dneska na štafety vézt pan Ševc a Jirka Andrš. Museli jsme na ně čekat do půl šesté. Jelikož jsme nebyli všichni a Hance jel za chvíli autobus, zkoušeli jsme uzle a rozmotávali a stáčeli hadice.

 Jelikož Joska se učí kviz doma, přišly do bytu vedoucí jen holky. Hana, Jitka, Ilona, Ivana. Po delší době jsme to zase zkoušely písemně. S několika chybičkami. Dohodly jsme se, že zítra cvičit nebudeme. Jen Jirka s Hanou si přijdou napsat kviz.

Od 17 hodin psala Hana s Jirkou kviz v bytě u vedoucí. Dopadli dobře. Bez chyby.

 Na bysterské koupaliště jsme jeli Tatrou ve 13 hodin. Zkrácená trasa branného závodu byla již připravena. Běžet jsme nemohli, neboť pršelo a hodinu jsme čekali na požárníky z okresu. Braňák jsme absolvovali docela slušně. Dostali jsme mapové značky, protože ty moc neznáme. Nakonec jsme potřebné věci naložili do Tatry a odjeli jsme do Bystrého.

Opět jsme si v bytě naší vedoucí napsali kviz a potom jsme dávali do kupy kulturní program. Také jsme chtěli zařadit písničku, ale tu musíme vyřadit. Se zpěvem je to u nás slabé. Po 18. hodině jsme se rozešli domů.

Dnes jsme se učili u zbrojnice. Chtěli jsme cvičit štafetu na 100 m, ale Mirek, Zdeněk a Milan nepřišli. Tak cvičila Eva a Alena. Za Milana vedoucí. Bylo to docela uspokojující.

U vedoucí jsme zkoušeli kulturní program a potom jsme si povídali. Zítra musíme projet všechny štafety a prý se přijede podívat někdo z okresu.

Podle včerejší domluvy se vše splnilo až na to, že nás nikdo nenavštívil. Nám to vůbec nevadilo a cvičili jsme z chutí. Zítra už pojedeme. No alespoň nemusíme do školy.

Krajská soutěž

Pátek

Všichni jsme se sešli před zbrojnicí napakovaní na dva dny a čekali jsme jen na odjezd do Kostelce nad Orlicí, na krajskou soutěž Plamen. Když Jirka přišel, odjeli jsme. Cestou jsme zpívali a povídali vtipy a básničky na kulturní program. Kromě všech těch, kteří budou zítra a v neděli cvičit, s námi jeli i malí na kulturní program. Po skončení programu je bude muset Jirka odvézt domů. Do Kostelce jsme přijeli ve tři hodiny. Dostali jsme tři chatky, ve kterých jsme se ihned zabydleli. V každé chatce spali vždy 4. V naší jsme se sešli všichni a zkoušeli jsme si kulturní program. Ilona hrála na kytaru a zpívala písničku „ Mrzáček “ . Paní Povolné se to velice líbilo, a tak jsme tuto písničku zařadili do kulturního programu. Najednou se ozvalo „ Nástup “ a my jsme museli nastoupit v hasičském stejnokroji. Velitelem našeho družstva byla Hanka. Ta vytáhla číslo 4. Na kulturní program jsme nastupovali jako čtvrtí. Program měl úspěch. A velký. Získal prvenství. Tím skončil páteční večer. Jirka odvezl Evu, Alenu a Zuzku domů a my jsme šli spokojeni spát.

Sobota

V sedm hodin byl budíček. Všichni jsme vyrazili ven z chatek. A nahoru a dolů, vpravo a vlevo, už cvičíme. Po patnáctiminutové rozcvičce jsme se rozešli domů. V umývárně jsme se umyli a alou uklízet. Ve čtvrt na devět jsme vyrazili na snídani, moc kuchařky chválit nemůžeme. O půl deváté byl nástup. Seznámili jsme se s programem dne. Po nástupu Jitka, Hana, Ilona, Ivana a Pepík odešli namáhat své mozečky kvizem a tajným úkolem. To nám dopadlo dobře. Po kvizu kluci odešli na branný závod. My jsme si pouštěli magneťák a odpočívali. Už jsme se hlady nemohli dočkat odpoledne a oběda. Asi o půl dvanácté se kluci přiřítili z braňáku a my mohli odejít do jídelny. Po obědě nový nástup. Bylo rozděleno pořadí družstev ve čtyřboji. My jsme odešli nejprve na džberovky. Dopadly prachbídně. To samé s uzlovou štafetou. Bylo nám jasné, že mezi prvními třemi nebudeme. Ach jo. S nechutí jsme odešli na štafetu požárních dvojic. Zaběhli jsme nad očekávání dobře. Stejně i u hadicové štafety. To nám trochu pozdvihlo náladu. Kluci šli pomáhat při stavbě táboráku a my na borůvky. Po večeři jsme se všichni sešli u táboráku. Nejlepší kolektivy předváděli své kulturní programy. Docela solidně jsme se pobavili. A v deset hodin hajdy na kutě.

Neděle

Ráno jsme se vzbudili akorát při budíčku. Rozcvička nám byla odpuštěna. V osm jsme odešli na snídani a potom byl nástup. Po nástupu odevzdali vedoucí jména členů kolektivů, kteří se zúčastní běhů jednotlivce. Soutěžili jsme ve střelbě, kuželkách a útoku. Nedopadli jsme moc dobře, ale o umístění nešlo. Po obědě jsme spakovali zavazadla a čekali na nástup. S úderem jedné hodiny se ozvalo „ Nástup “ . S chutí jsme se šli zařadit. Odevzdali jsme ostatním kolektivům upomínkové dárky. A nastal ten slavný okamžik. Začalo se od posledního místa. My jsme jen trnuli. Rozhodčí říkal na pátém místě se umístilo družstvo z……, na čtvrtém……., na třetím…..už jsme jásali. Ano na druhém místě se umístilo družstvo z Bystrého, okres Rychnov nad Kněžnou. Pro ceny šla Hana. Dostali jsme diplom a další ceny. Po slavnostním nástupu jsme šli sbírat papírky a dávat celý tábor do pořádku. Už také přijel Jirka. Dali jsme si zavazadla do auta a nasedli jsme. Neradi jsme se loučili s Mírovem. Mnozí nás touto soutěží opouštěli navždy. Chtěla bych touto cestou poděkovat naší vedoucí za to, že s nám měla trpělivost a obětovala nám svůj volný čas. Všem požárníkům a pořadatelům všech soutěží a závodů. I našim požárníkům v obci, kteří s námi pilně nacvičovali štafety. Díky Vám všem! Holkám i klukům přejeme, aby se v učilišti nebo ve škole cítili dobře a aby byli spokojeni se svým povoláním. Mnoho úspěchů do dalšího neznámého života plného záhad!