Jméno
Jiří Čtvrtečka
Alena Hejzlarová
Dušan Hrudík
Hana Martínková
Josef Netík
Irena Páblová
Zuzana Sozanská
Eva Špačková
Jitka Šritrová

 Prázdninové schůzky

 V pět hodin odpoledne jsme se sešli u hasičárny, abychom si nacvičili disciplíny na branný závod. Připravili jsme si věci a začali jsme po dlouhé době s radostí cvičit. Docela nám to šlo. Pak jsme šli střílet, házet granátem, šplhat, shazovat kuželky, zkoušeli jsme si i první pomoc a signály. Ke konci schůzky jsme si řekli, kdy se sejdeme příště. Šli jsme s Dušanem k autobusu a když odjel, běželi jsme domů.

 Sraz jsme měli u hasičárny. Dnes se nám cvičit moc nechtělo a proto jsme si nacvičovali hned od začátku první pomoc. Po ní jsme zkoušeli signály, házeli jsme granátem, šplhali a stříleli ze vzduchovky. Ještě jsme si chvíli povídali, domluvili kdy bude příští schůzka a v osmnáct hodin jsme se rozešli každý do svých domovů.

 Sešli jsme se u hasičárny. Každý si vzal hadici a shazovali jsme kuželky. Potom jsme zkoušeli šplh a orientaci. Z topografických značek nás zkoušel Jirka. Dostali jsme hadice a piston a běhali jsme štafetu. Bylo pět hodin a my jsme všeho už měli dost. Šli jsme na hřiště a zahráli jsme si vybíjenou. To nás uklidnilo, a pak jsme se opět vrátili ke své práci.

Slavnostní shromáždění

Je 1. září 1976. Otvírá se před námi nový školní rok a zároveň první stránky nové kroniky. V tomto roce už budeme pracovat jako pionýrský oddíl MP PS Dobřany. Slavnostní shromáždění se uskutečnilo v IX. třídě. Sešly se na něm všechny oddíly pionýrů a jisker a jejich vedoucí. Zahájila jej skupinová vedoucí s. Potůčková. Nejdříve nás všechny přivítala. Předsedkyně skup. rady zhodnotila minulý rok a činnost PS. Schválili jsme plán činnosti na rok 1976 – 77, který ukládal úkoly i našemu oddílu. Přijali jsme závazek, který ukládal našemu oddílu a každému pionýrovi sebrat 3 kg jeřabin zdarma. Ostatní kilogramy navíc budou proplaceny. Jeřabiny jsme měli odevzdat o hlavní přestávce u sborovny. Výtěžek se sběru bude zaslán na fond solidarity. Na závěr se o úkolech rozvinula rozsáhlá diskuse. Úkoly a plán jsme projednali odpoledne na naší schůzce. O schůzce jsme byli venku. Natáhli jsme si na hřišti síť a zahráli jsme si volejbal. Přidaly se k nám i ostatní děti a tak odpoledne rychle uběhlo.

Sběr jeřabin

Dne 6. září 1976. Sešli jsme se všichni před čekárnou vyzbrojeni taškami. Alena s Evou si vzali i kozu, aby na stromy lépe dosáhly. Vydali jsme se společně na Skalku. Rozběhli jsme se podél silnice. Každý si zabral jeden stromek. Pilně jsme trhali. Naše taška se začaly plnit červenými plody. Rána!! Výkřik!! Všichni jsme zpozorněli a koukali jsme, co se vlastně stalo. Až Alenin smích nám to prozradil. V příkopě jsme viděli hromadu dřeva a ještě něco. Rozpláclou Evu mezi ním. Pomohli jsme jí vstát a potom do práce. O půl páté jsme měli tašky nabité jeřabinami a tak jsme mohli spokojeně odejít domů.

Před branným závodem

Po delší době jsem se sešli u hasičárny, abychom nacvičili disciplíny na branný závod, který má být v Lípě u Týniště. Chvíli jsme čekali, než se všichni sejdeme a pak jsme začali cvičit. Všechno nám docela šlo, ale špatně jsme stříleli ze vzduchovky a granátem. Nevadilo nám to a tak jsme si řekli, že zítra to bude lepší a rozešli jsme se.

Branný závod

V sobotu ráno jsme se sešli u požární zbrojnice, nasedli jsme do auta a odjeli jsme do Lípy u Týniště. Po vylosování čísel jsme už jen čekali, kdy přijde na řadu číslo osm. Nejprve jsme šli na první pomoc a pak na ostatní disciplíny. Ze začátku se nám zdálo, že jsme na tom špatně, ale nebylo to tak zlé. Když jsme odbyli všechny disciplíny, koupili jsme si něco k jídlu. Při tom všem trochu pršelo, ale když se blížilo vyhodnocení, rozpršelo se už pořádně. Při nástupu stála s. vedoucí pod deštníkem a zapisovala pořadí všech družstev. Nakonec se ozvalo “Na prvním místě se umístilo družstvo z Bystrého.” Radostí jsme do sebe naráželi a hrozně jsme se smáli. Řekli jsme si, že musí být nějaká odměna. Tak tedy cestou domů jsme se stavili v Rokoli v pohostinství. Dali jsme si dobrý oběd a po něm jsme dojeli veselí domů.

Závod – Mladý obránce vlasti

V osm hodin ráno jsme čekali u čekárny. Přijel autobus s ostatními dětmi a vzal nás na Polomy. Přijeli jsme ke škole v přírodě. Vystoupili jsme a šli jsme si prohlédnout trať. V devět hodin bylo slavnostní zahájení. Potom jsme byli rozděleni na kategorie a první závodník vyběhl na trať. Trať byla dlouhá 800 m. Nejprve jsme se trefovali granátem na cíl, potom na dálku a nakonec jsme překonali příkop po lanové lávce. Doběhli jsme do cíle. Před tímto během jsme každý stříleli 10 ran ze vzduchovky. Po závodě jsme dostali čaj a guláš. Naše hlídka se celkově umístila na 4. místě. Dívky z naší školy – družstvo A zvítězilo a získalo putovní pohár.

Sběr brambor

V sobotu ráno jsme se sešli v osm hodin u čekárny. Seděli jsme na lavičkách a za chvíli bylo auto, které nás mělo dopravit na pole tady. Když jsem přijeli na pole, rozdělili jsme se po dvou na řádky, dali nám koše a my jsme s chutí začali sbírat brambory. Šlo nám to dost rychle a když byl asi jeden vlek sebrán přivezli nám svačinu a limonády. Po syté svačině jsme opět sbírali. Asi o půl jedné odpoledně jsme byli doma.

Plameny, plamínky a cesty

Na dnešní schůzku jsme si vzali zápisníky. Podle osnov jsme začali probírat jejich plnění. Nejprve jsme probrali historii PO SSM a jejich založení. Vedoucí nám řekla také a pionýrských tradicích. Ze školy náš oddíl dostal za úkol pátrat po historii PS v Dobřanech. Ze staré školní kroniky jsme vyčetli, že naše skupina byla založena v roce 1949. Prvním skupinářem byl soudruh učitel Alois Pop. Naším dalším bylo zjistit jména a adresy prvních pionýrů. S chutí jsme se pustili do pátrání.

Slavnostní shromáždění

Celá naše skupina se sešla ve slavnostně vyzdobené sokolovně. Po úvodu Michal zhodnotil pionýrský tábor. Jitka Šritrová přečetla hodnocení minulého školního roku. Poté jsme přistoupili k volbě nové skupinové rady. Naše nová skupinová rada:

Předsedkyně: Hana Martinková

Místopředseda: Ivo Houser

Kronikář: Milena Černá

Praporečník: Dušan Hrudík, Petr Ulrych, Miloš Moravec

Nástěnkář: Jitka Šritrová, Jiří Novotný

Jednatel: Simona Potůčková

Kulturní referent: Michal Pop

Sportovní referent: Irena Páblová, Ivana Fléglová

Pokladník: Petra Šritrová

Spojka: Jiří Čtvrtečka, Věra Musilová

Po volbě rady jsme byli rozděleni do 9 oddílů. Náš oddíl MP má pořadové číslo 5. V nových oddílech jsme zvolili oddílové rady:

Předseda: Hana Martinková

Kronikář: Jitka Šritrová

Praporečník: Dušan Hrudík

Nástěnkář: Eva Špačková, Alena Hejzlarová

Setkání s poslancem MNV a představitelem NF

Do bytu naší vedoucí jsme přišli v pět hodin. Připravili jsme si otázky, které budeme klást našemu hostu. O půl šesté přišel Josef Ševc. Nejprve jsme besedovali o práci poslance MNV a NF. Dozvěděli jsme se plán na příští rok v naší obci. Potom jsme besedu převedli na téma 60. výročí VŘSR. Náš host nám přinesl obrázky z průběhu VŘSR. Přinesl také literární dokumentaci. Přečetli jsme si několik úryvků. Potom jsme také zhodnotili význam a úlohu proletářské revoluce ve státě. Všichni nyní víme, že V. I. Lenin byl významným představitelem proletariátu. O půl osmé jsme se rozloučili.

A opět se vracíme k požární technice

Sešli jsme se u paní Povolné. V pět hodin přišel Jirka Andršů a přinesl ruční hasící přístroje. Nejprve jsme si zasoutěžili. Jirka říkal druhy hasicích přístrojů a my na co se používají. Nejrychlejší byla Alena. Věděla všechno. Po soutěži nám Jirka objasnil některé otázky, které se týkají plnění odborek. O půl šesté jsme se ustrojili a vydali jsme se na průzkum naší zbrojnice. Prohlédli jsme si všechny druhy stříkaček a potom jsme pomohli Jirkovi uložit hadice. K vedoucí jsme se už nevraceli, ale šli jsme udělat nástěnku na téma “Známe naši zbrojnici”. Vystavili jsme také fotografii z oslav 90 let. Všichni jsme na ten den vzpomínali a Jirka nám nakonec slíbil, že o výroční schůzi nám promítne film z těchto oslav. Všichni se moc těšíme, neboť se zasmějeme.

Besedujeme s členy VB

Dneska k nám zavítali příslušníci VB. Sešli jsme se všichni v IX. třídě. Po přivítání nám vyprávěli o práci našich sborů. Dozvěděli jsme se také o vzniku naší veřejné bezpečnosti a lidových milicí. Přinesli s sebou také zbraně. Postupně je rozebrali. Součástky nechali kolovat. V závěru besedy nás obeznámili s bezpečností na silnici. Vyzkoušeli nás také z dopravních značek.

I my se zapojujeme do předvolební aktivity

I náš oddíl MP se zapojil do předvolební aktivity. Ve vesnici jsme pomáhali při úklidu. Na naší škole jsme pomáhali také. Volební místnost byla na MNV. Uklízeli jsme volební místnost a pomáhali ji vyzdobit. Ze školy jsme do předsíně volební místnosti přinesli nástěnky s tematikou voleb. Materiály jsme si sehnali sami. Potom jsme byli svědky zapečeťování uren. Kandidáti nám také ukázali volební lístky. Odcházeli jsme domů plni dojmů a zážitků.

Kulturní program u příležitosti voleb

Dnes jsme se sešli v budově školy ještě s ostatními dětmi z jiných oddílů. Nechyběla ani naše skupinářka. Odešli jsme do volební místnosti, kde jsme předvedli kulturní program. Skládal se z písní, básní a říkanek. Myslím, že se nám náš kulturní program povedl, sklidili jsme potlesk, a to bylo pro nás největší odměnou. Zůstali jsme potom stát u vlajek a drželi jsme čestnou stráž. Naši rodiče volili těmito lístky pro nás mír a bezstarostný život, a za to jim patří dík. Doufám, že i my budeme také jednotní.

Vyrábíme dárky prvně volícím

Na skupinové radě jsme se dohodli, že prvně volícím občanům vyrobíme dárečky nebo blahopřání. Tak jsme se do toho o schůzce oddílu pustili. Vedoucí přinesla čtvrtky a my jsme začali psát blahopřání. Moc nás to bavilo, neboť jsme si při vyrábění říkali vtipy. Ozdobené a upravené blahopřání jsme druhý den odevzdali s. Potůčkové. Druhé oddíly vyráběly dárečky.

Jedeme na výlet

Ráno jsme se sešli před hasičárnou. Nasedli jsme do Tatry a odjeli pro Dušana. A potom trádá na Chlumec. V Chlumci totiž byly v době nevolnictví revoluční boje. Vzbouření sedláci vyrazili proti pánům. A právě u Chlumce nad Cidlinou je dostihlo vojsko a pobilo. Na památku této krvavé události je zde postaven památník. Ale už jsme tady. Vedoucí nám dala kytici karafiátů, kterou jsme položili vedle druhých stejně krásných. Po prohlídce památníku jsme šli na oběd a potom přišlo na řadu samotné město. Výlet se nám moc líbil a domů jsme přišli celí utahaní.

MŠSP

Na schůzku jsme přinesli dopisy a dárky našich sovětských kamarádů. Všechny jsme si je prohlédli a potom jsme se dohodli, že je vezmeme zítra sebou do školy a dáme je v klubovně do vitrínky. Také jsme si připravili dopisy a pohledy na nástěnku. Potom jsme si vzali papíry a psali o městech, která známe – sovětských, co o nich víme.  Vedoucí nás hodnotila. Tentokrát to vyhrály Hana s Jitkou. Nezapomněli jsme ani svým přátelům do SSSR odepsat a napsat jim o práci našeho oddílu.

Kulturní program k VŘSR

Sešli jsme se na slavnostním shromáždění v IX. třídě naší školy. Nejprve nám soudruh učitel vyprávěl o průběhu bojů VŘSR a jejích důsledcích pro sovětské lidi i pro celý svět. My jsme se jen klepali, protože po této přednášce jsme nastoupili s kulturním programem. Byl zaměřen k výročí VŘSR. Zazněly různé revoluční básně, nechyběl ani úryvek z projevu V.I. Lenina. Na závěr jsme zazpívali několik sovětských písní. Odpoledne jsme si všechno zopakovali na schůzce. Hráli jsme také společenské hry a soutěžili jsme v kolektivních hrách.

Připravujeme se na odborky

Dnešní schůzku jsme věnovali odborkám. Nejprve jsme si rozdělili úkoly na příští týden. Potom jsme každý nahlásil, které odborky jsme získali. Vedoucí nás podle toho rozdělila. Standa bude plnit strojníka, deváťáci už stuhy. Nejprve jsme si zopakovali druhy motorových stříkaček. Dost dlouho nám to trvalo, a tak už bylo šest a my šli domů. Nevadí! Příště to napravíme!

Sběr papíru a hadrů

Sešli jsme se u hasičárny. Každý přišel s vozíkem. Po skupinkách jsme se rozcházeli do koutů naší obce. Každý nám dal alespoň ranec hadrů a balík papíru. Se svou kořistí jsme byli spokojeni. Sběr jsme skládali u s. vedoucí ve dřevníku. Když jsme se všichni shromáždili u dřevníku, koukli jsme se dovnitř, vykulili jsme oči a řekli jsme “Pane Bože, to toho je.” Byl plný dřevník. Druhý den jsme šli za Jirkou, aby s námi jel odvézt sběr. Tak tedy jsme sběr naložili do Tatry a už jsme jeli směrem na Dobrušku. Domů jsme se vrátili s dobrou náladou a spokojeni.

Připravujeme vánoční besídku

Na skupinovce každý oddíl dostal úkol, který splní na vánoční besídce- My jsme dostali za úkol připravit část programu a potom ještě – dost neobvyklé – obstarat oblečení na dědu Mráze, kterého slíbil dělat náš třídní učitel. Tento úkol jsme přijali, sehnali jsme farářskou róbu a červený kabát, na který jsme nalepili vatu. Čepici vyrobila Jitka. Společně jsme nacvičili tanec na písničku od ABBY.

Výroční členská schůze

Na tuto nedělní výroční schůzi jsme se velice těšili. Byla zaměřena k 90. výročí založení Svazu požární ochrany v naší obci. Sešli jsme se o půl druhé, abychom si ještě zkusili svůj program. Ve dvě hodiny schůze začala. Na úvod jsme my, mladí požárníci, předvedli svůj kulturní program. Po něm následovalo předání diplomů členům svazu požární ochrany. Dále byly promítnuty filmy z různých soutěží a zhodnocení celoroční práce našeho sboru. Pak v pohostinství hrála hudba a my jsme asi v šest hodin odešli domů. Schůze se nám líbila.

Nové otázky z kvizu

Dneska jsme si vzali k ruce Plamen 1977. Vedoucí nás seznámila s novými otázkami z kvizu. Trochu nás mrzelo, že jsou jiné než loni. Nejprve jsme si probrali oblast ideově výchovnou. Na každou otázku jsme střídavě odpovídali. Každý, co věděl nejvíc. Potom oblast branné výchovy, ta nám moc nešla, ale to se časem spraví. S požární technikou byly jako vždy potíže. Asi si budeme muset pozvat Jirku, aby nám udělal přednášku, ale to až po Vánocích, neboť máme hodně práce s organizací vánoční besídky, ne kterou se všichni moc těšíme.

Známe požární techniku ?

Dnes k nám zavítal opět Jirka. Tentokrát však s vážnějším úmyslem. Chtěl nás zkoušet ze znalostí o požární technice. Všechny naše prosby byly marné. Co se dalo dělat. Nejdříve Jirka vyjmenoval druhy motorových stříkaček. Alena jejich použití. Moc jsme toho nevěděli a tak jsme museli vyslechnout nejdříve kázání a potom novou přednášku a potom jsme získání znalostí museli realizovat. Byli jsme rádi, že jsme šli domů.

Zimní sporty

Tento týden napadlo dost sněhu. Vedoucí nám řekla, že bychom mohli jít lyžovat. Tak tedy druhý den jsme se vydali. Nejdříve jsme jezdili na Bučině. Odpoledne jsme šli na Matyskáč. Už se stmívalo a proto jsme šli celí rozmáchaní domů. Druhý den jsme šli lyžovat jen odpoledne. Domů jsme přišli v 5 hodin. Třetí den jsme sáňkovali. Několikrát jsme svezli, ale než jsme vytáhli sáňky, to byla dřina. Brzy nás začaly bolet nohy a proto jsme šli domů. Čtvrtý den jsme si udělali menší tůru. Po té nás bolely nohy ještě víc. Pátý den si každý vzal co chtěl. Zuzka si vzala bob, Jirka skibob a vedoucí sáňky. Hana, Jitka, Alena, Eva, Joska a Dušan lyžovali. Joskovi to zas kecalo. Strašně jsme se smáli. Tak odpoledne uběhlo. Domů se nám nechtělo, ale přece jsme museli jít.

Vánoční besídka

Den čekání přišel. Ve škole jsme se vůbec, ale vůbec neučili. Naše třída šla už v deset hodin připravit sokolovnu. Nejdříve jsme snesli stoly a židle, všechny jsme je umyli. Kluci přinesli vánoční stromek. Společnými silami jsme jej ustrojili. Děti přinesly cukroví, které jsme narovnali na tácy o rozestavili po stolech. O půl jedné byla vánoční besídka zahájena. Každý oddíl měl kulturní program. Moc jsme se nasmáli. My jsme měli několik scének a taneček. Po kulturních programech přišel děda Mráz a přinesl nadílku. Byla velmi bohatá. Po přestávce jsme začali hrát různé hry. A nakonec jsme si také zatancovali. Besídka se nám moc líbila a už se těšíme na karneval.

Píšeme kviz

Tento týden jsme se sešli v bytě naší s. vedoucí. Chtěli jsme naposledy napsat kviz. Každý jsme si sedl jinam, dostali jsme otázky, tužku a papír a hned jsme začali psát. Každou chvíli někdo něco plácl a tak jsme se i zasmáli. Když jsme dokončili společně se s. vedoucí jsme naše výkony zkontrolovali. Nikdo jsme neměli ani jednu chybu. Byli jsme rádi, že se nám to povedlo. Pak jsme se s dobrou náladou vraceli domů.

Jaký bude náš kulturní program ?

V pátek jsme se sešli u s. vedoucí, abychom si nacvičili kulturní program. Na úvod nás Hana seznámí s tím, jaký byl 48. únor. Potom Jitka přednese báseň k únoru a po ní Hana další báseň, která se jmenuje Ty města. Dále je scénka Nejkrásnější slovo, kterou předvede vypravěč – Jitka, práce – Alena, domov – Zuzka, láska – Eva, mír – Jirka. Po scénce následuje říkanka Já jsem malíř z LŠU, kterou řekne náš nejmenší požárník Standa. Nakonec zazpíváme píseň Častuška, kterou jsme si sami složili. Tak vypadá náš kulturní program, který chceme mít hezký.

Dětský karneval

V pátek ve 13 hodin v Dobřanech začal dětský karneval. Sešli jsme se v sokolovně, která byla pěkně vyzdobena. Nejprve bylo provedeno vylosování nejlepší masky. Na prvním místě se umístila nevěsta se ženichem a kašpárek. Na druhém místě se umístil silně vyzbrojený rytíř. Na třetím místě se umístila Karkulka a princezna. Byli odměněni sladkou odměnou. Dále následoval rej masek. Po něm se rozdávaly ceny za losy. První cena byla dort. Druhá cena byla roláda. Další ceny byly: vyšívání, letadlo, škrabátko na tužky, dudlík a řada dalších věcí. Po losech některé děti odjely domů. Většinou to byly děti z národní školy. Pak jsme poslouchali písničky a tancovali jsme. Tak nám uběhlo odpoledne. V šest hodin jsme začali uklízet. Když jsme to všechno uklidili, zamkli jsme, klíč jsme odevzdali s. Linhartové a čekali jsme na autobus, který měl jet o půl sedmé.

Schůzky

Ve čtyři hodiny jsme se sešli u s. vedoucí. Chvíli jsme si povídali a potom jsme se začali učit otázky na kviz. Bylo jich 180. Nejdříve jsme se učili společně a ústně. Když jsme je už trochu uměli, psali jsme je samostatně. Chyby se tam ukázaly, ale to nevadilo. Už nás to omrzelo, vzali jsme míč a šli jsme na hřiště. Hráli jsme různé míčové hry. Nejprve jsme hráli přehazovanou, potom vybíjenou a nakonec jsme hráli fotbal. Asi o půl sedmé jsme skončili s fotbalem a pomalu jsme se ubírali domů. Před bytovkou jsme se domluvili na další schůzku a rozešli jsme se domů.

Sešli jsme se v bytě u s. vedoucí. Chvíli jsme čekali na Josku. Za malý okamžik se zazvonilo. Přišel Joska. Nacvičovali jsme kulturní program a kviz. Kulturní program jsme zvládli docela dobře. Kvíz nám už šel trochu líp, ale ještě tam byly chyby. 4 x jsme napsali kviz a potom už jsme byli vyčerpaní, tak jsme si povídali vtipy. Joskovi to kecalo a krásně jsme se s ním pobavili. O půl šesté jsme šli s Dušanem k autobusu. Když Dušan odjel, rozešli jsme se každý za svým cílem.

Beseda k výročí vítězného února

Sešli jsme se všichni u paní Povolné – dnes už o půl páté, abychom si připravili otázky pro našeho hosta. Přesně v pět přišel Josef Ševc – kandidát NF, poslanec MNV. Cílem naší besedy byl vítězný únor 1948. Soudruh Ševc nám vyprávěl o průběhu bojů dělnické třídy včele se s. Gottwaldem v únoru 1948. V této době byl ještě malý, ale z doby pozdější – tj. když náš lid nastoupil cestu k socialismu, nám vyprávěl mnoho příběhů. Dozvěděli jsme se mnoho o vznikání prvních družstev, obnově našeho průmyslu a veliké obětavosti a pracovní aktivitě lidí. Beseda se nám vydařila a ani se nám nechtělo domů.

Soutěž ve Slatině

Asi o půl sedmé jsme se sešli před požární zbrojnicí. Jeli jsme na soutěž do Slatiny. V Ohnišově jsme se stavili pro Dušana. Když jsme tam přijeli, shromáždili jsme se všichni v jedné místnosti, kde nás seznámili s programem a kde Hana vylosovala číslo 8. Dozvěděli jsme se, že nejdříve odejdou všechna družstva psát kviz do jiné budovy než jsme se shromáždili a že tam budou chodit jednotlivá družstva podle pořadí předvádět svůj kulturní program jenom porotě. Ostatním družstvům budou promítány různé filmy ze soutěží. Dali nám tam také lístky, za které jsme dostali párek s rohlíkem a čaj. Po tomto obědě bylo vyhodnocení. Umístili jsme se jako druzí. První byly Kvasiny. Měli jsme docela radost i když jsme nevyhráli. Cestou domů jsme se nikde nestavili, ale to nám nevadilo. Domů jsme přijeli asi o půl čtvrté.

Nácvik programu k MDŽ

Hned po návratu ze Slatiny nad Zdobnicí si náš oddíl začal připravovat kulturní program k Mezinárodnímu dni žen. Byl to program složen z několika básniček a z džezgymnastiky, kterou předvedla děvčata našeho oddílu v tanečku. Program jsme nacvičovali na každé schůzce. Hana program uváděla. Byl předveden dobřanským ženám. Do Dobřan nás odvezlo požární auto a domů jsme šli pěšky. Ženám se tato kulturní vložka moc líbila. Dostali od nás dárečky, které jsme pro ně vyrobili o schůzkách. Byly to dřevěné destičky, navrchu s různými květinami, složenými ze semen rostlin.

Nástěnka

Dnes jsme se sešli za účelem zhotovení nástěnky k jarnímu úklidu. Sešli jsme se kromě Dušana a Zdeňka u čekárny o půl páté. Vyhledali jsme si písmenka a složili jsme z nich nadpis. K němu jsme připíchali obrázky, které znázorňovali jarní úklid v domácnostech. A tím byla nástěnka hotova. Potom jsme šli k požární zbrojnici, kde jsme se učili vázat uzle. Tesařský a plochá spojka nám šly, ale ostatní ne a ne. Domů jsme přišli as 7 hodin. Jitka nás druhý den pozvala na promítnutí barevných diapozitivů ze sovětského svazu. Moc se nám to líbilo. Byly to všechno obrázky z evropské části SSSR. Z Kavkazu, z Estonska, z Lotyšska atd. . Domů jsme se vrátili asi v 8 hodin.

Dobrošov

Ráno jsme se sešli v devět hodin u čekárny vybaveni taškami s jídlem a pitím. Moc hezky nebylo, ale docela pěkně svítilo slunce. Vyšli jsme směrem na Janov, přes Tis do Rokole. V Rokoli nám nejel autobus a tak jsme museli jít až na Hrádek. Přišli jsme včas. O půl jedenácté jel autobus na Náchod. Nasedli a zaplatili jsme si na Dobrošov. Vystoupili jsme na zastávce a vydali jsme se po svých na chatu Dobrošov. Tam jsme se občerstvili limonádou a naobědvali z vlastních zásob. Po studeném obědě jsme se vypravili k bunkrům. To bylo něco pro kluky. Mohli bychom je tam klidně nechat až do rána! Ale i my jsme se tam vydováděli. Na Dobrošově je několik bunkrů, které patří do pohraničního ochranného pásma, které vybudovali naši občané během let 1937 – 38. Největším bunkrem je pevnost Hanička. Pohraniční oblast mezi Dlouhým a Dobrošovem patří snad mezi jediné území, které nebylo obsazeno němci a jehož hranice zůstala nezměněna. To všechno jsme se dozvěděli od náhodných pamětníků, které jsme cestou potkali. Celé území jsme si prohlédli a pak jsme sešli opět na zastávku. Jeli jsme o půl čtvrté na Hrádek a domů opět po svých. Výlet se nám líbil i když bylo chladno.

Stezka odvahy

Protože dneska bylo velmi vhodné počasí, šli jsme ven. Hana přinesla propozice na pionýrskou stezku odvahy. Na prkno jsme si připevnili terče a stříleli jsme ze vzduchovky. Potom jsme si vzali z hasičárny granáty a házeli jsme jimi na cíl. “Jé!” zvolal Dušan, “zapomněli jsme na orientaci!” Pepík utíkal domů pro buzolu. Než přišel, hráli jsme vybíjenou. Zkoušeli jsme si určit azimuty stromů, nebo jsme podle azimutu chodili. Protože je březen, brzy je tma, a tak jsme šli k paní Povolné. Učili jsme se otázky z oblasti vzniku PO a pionýrských tradic. Nebyla to pro nás věc neznámá, a tak nám to šlo rychle. Ve zbytku času jsme ještě hráli různé hry. Potom jsme šli k čekárně, kde jsme udělali nástěnku ke Dni učitelů.

Plameny a cesty

Dneska jsme si přinesli skoro už vyplněné zápisníky plamenů a cest. Co nám ještě chybělo bylo naším úkolem splnit. Vzali jsme to od těch nejmenších. Vyhledali jsme v zápisníku chybějící záznam – nesplněný úkol a pomohli jsme ho splnit. My starší jsme šli ven a dělali jsme do svých zápisníků plánek naší obce – dalo nám to dost práce. Vyplnili jsme také místa na mapce, odkud pocházejí naši sovětští kamarádi. Během odpoledne se nám podařilo své zápisníky doplnit. Hned druhý den jsme je ukázali skupinové vedoucí. Vydala nám odznáčky, které jsme si připnuli na košile. Hanka má dvě cesty.

Zapojujeme se do pátrání po historii naší PS

V rámci naší skupiny a plnění plánu práce jsme se zapojili i my do pátrání po historii naší PS. Protože jsme neměli kroniku z doby založení – rok 1949, vzali jsme si za základ kroniku z roku 1966. Podle fotografií jsme poznali některé pionýry. Jsou to například Eva Dušková – Soukupová, Zlata Fišerová – Bartošová. Protože nebydlí v naší vesnici, rozhodli jsme se, že jim napíšeme. Podle možností bychom s nimi uspořádali na skupině besedu. V pátrání budeme dále pokračovat. Jitka přinesla s sebou dopis od sovětské kamarádky Olgy. Vyráběli jsme plakáty na velikonoční zábavu a kraslice.

Národní směna

V sedm hodin jsme se sešli u čekárny, abychom ji a její okolí uklidili. Sešli jsme se jenom čtyři: s. vedoucí, Eva, Alena a Jitka. Ostatní členové kroužku byli na závodech. Zuzku doma nepustili, protože ji bolelo v krku. Nejdříve s. vedoucí a Eva umyly okna. Alena s Jirkou udělali skříňky. Když jsme skříňky dodělali, přišla Zuzka s ovázaným krkem a hlavou. Moc jsme se divili, že ji doma pustili. Potom jsme myli podlahu a okopávali záhonky. Také jsme zametali silnici před cukrárnou, hrabali, okopávali skalku a hřbitovní zdi. Když jsme všechno dodělali, podívali jsme se na vykonanou práci. Docela se nám to líbilo. Domů jsme přišli asi po jedné hodině.

Schůzka

Dnes jsme se sešli asi o půl páté, a dokonce všichni. To je co říci! Náplň dnešní schůzky byla příprava a nácvik disciplín na CSPD a požárnický čtyřboj. Vyndali jsme si u hasičárny všechny hadice “C” a hydrant a cvičili jsme. Docela nám to šlo, a tak jsme skončili dříve a šli jsme ještě na hřiště, kde jsme utvořili dvě pětičlenná družstva a hráli jsme vybíjenou. Domů jsme se rozešli asi o půl sedmé.

Memoriál Vendelína Opatrného

Ráno jsme už v šest hodin čekaly s Jitkou u čekárny. Za chvíli přišel Joska. O půl sedmé přijel mikrobus, my jsme nasedli a jeli jsme přímo do Týniště nad Orlicí. Tam nás již čekal soudruh učitel Škalda a ostatní závodníci z naší školy. O půl deváté bylo slavnostní zahájení. Předseda Svazarmu měl slavnostní projev. Memoriálu se účastnila také sestra Vendelína Opatrného. Byla provedena registrace a potom už první závodníci šli na start. Trať byla 600 m dlouhá pro mladší a1 km pro starší. Dále po 200 m běhu byla střelnice. Střílelo se 5 ran. Za každou ránu mimo 8 – 9 byla 1/2 trestné minuty. Před cílem jsme ještě stříleli granátem na cíl. Po závodě jsme se přestrojili a dostali jsme teplý čaj a guláš. Moc nám chutnalo, protože jsme měli velký hlad. Tento závod se započítává do DZBZ. Asi v jednu hodinu bylo slavnostní vyhodnocení a předány věcné ceny a diplomy.

Nástěnka

Než jsme šli na Bučinu, tak jsme se stavili u paní Povolné, aby nám dala klíčky od vývěsky. Jitka vzala písmenka a já obrázky a vytvořily jsme nástěnku na téma “Májové oslavy”. Použily jsme obrázků z loňských prvomájových oslav, fotografií sovětských vojáků – osvoboditelů.

Stavíme hranici na Ohně míru

Hned jak jsme přišli ze školy, šli jsme na Bučinu. Vzali jsme s sebou provazy a sekery. Na Bučině už čekali starší kluci. Společně jsme šli do lesa. Tam jsme pokáceli několik stromů. Rozřezali jsme je na kůly a odnášeli dolů na louku. Postavili jsme základy a potom jsme šli na větve. Natahali jsme jich celou kupu. Vycpali jsme jimi hranici. Jirka přivezl na valníku věnce ze hřbitova. I ty jsme tam nacpali. Kolem hranice a na vrchol jsme dali gumy. Už se začalo stmívat. Kolem hranice jsme všechno uklidili a vydali jsme se na cestu k domovu. Rychle nám uběhla a než jsme se nadáli, byli jsme na náměstí. Ale to už byla úplná tma, proto jsme se rychle rozběhli, každý jiným směrem.

Autokros v Dobřanech

Již tradičně pořádá AMK ZO Svazarmu Dobřany mistrovství ČSSR v autokrosu. Letos bylo 24. dubna. Dopoledne bylo krásně, a tak jsme ani neuvažovali o možnosti dát přednost televizoru. Ale v poledne se náš názor trochu změnil. Začaly totiž padat kroupy citelně se ochladilo. Ale přece jsme se do Dobřany vydali. Přišli jsme tam ve tři čtvrtě na jednu. Jitka s Hanou šly na tribunu, tam předávaly závodníkům květiny a ručníky. Všichni jsme se potom sešli nahoře u stánku. Závody byly nesmírně dramatické, protože zapršelo a trať byla rozbahněná. Celkově vyhrál Křesťan. Po závodech jsme šli domů pěšky. Je na místě dodat, že jsme pomáhali při úpravě trati. Hrabali jsme trávníky a sbírali kameny.

Slavnostní slib jisker

Naše třída a zároveň náš oddíl dostaly za úkol připravit a vyzdobit sokolovnu na dnešní oslavu. Kluci šli do konzumu pro občerstvení – indiánky a věnečky. My jsme zatím ve výčepu vařili čaj a chystali stoly a židle. Na každý stůl jsme dali kytičku petrklíčů. Kolem jedné hodiny začali přicházet první pionýři ve slavnostních krojích. V jednu hodinu Hanka zahájila slavnostní shromáždění hlášením. Potom následoval krátký kulturní program u příležitosti dne VŘSR. Dále jsme schválili závazek k II. sjezdu SSM. A potom už přišly na pódium naše jiskřičky. Složily slavnostně svůj slib. Potom byla přestávka o občerstvení. Po přestávce jsme se rozdělili a hráli jsme různé hry. Já a Jitka jsme se se soudružkou učitelkou Potůčkovou dohodli, že budeme každý pátek vést oddíl jiskřiček. Proto jsme už dnes pro ně připravili soutěže a hráli jsme si s nimi. Ve tři hodiny shromáždění bylo slavnostně ukončeno a jeli jsme domů.

Ohně míru

O půl šesté jsme se sešli u bytovky a šli jsme ještě udělat bábu na hranici. Sehnali jsme si tyč, staré šaty, zástěru, šátek a kupu sena. Vše jsme zanesli na Bučinu a tam jsme rozvinuli svůj modelářský talent. Bábu jsme postavili na vrchol hranice. To už se začali trousit první návštěvníci. Asi v osm hodin jsme hranici slavnostně zapálili. Chvíli trvalo než se rozhořela, ale pak se rozlilo kolem světlo a teplo. Lidé si sundávali svetry a šátky. My děti jsme se vydováděli po svém. Měli jsme sebou košťata, zbyly tam věnce a tak jsme vyhazovali rachejtle o sto šest. A než jsme se nadáli bylo deset a byl čas jít na kutě, abychom zítra v průvodu nespali. U hranice zůstala požární hlídka.

1. máj – Nové Město nad Metují

Ráno jsme jeli do Nového Města autobusem už o půl sedmé. V Ohnišově nastoupil Zdeněk a v Zákraví Dušan, a tak jsme byli opět v plném počtu. Jen nám trochu vadily ty krátké kalhoty od stejnokroje. Od Stavostroje začínal průvod. My jsme si nejdříve prohlédli tovární a celý objekt II. haly. V průvodu jsme šli společně s oddílem MP ze Stavostroje. Moc nás bolely nohy, protože se šloa až na náměstí, kde bylo shromáždění. Moc se nám líbily alegorické vozy ze Stavostroje a Eltonu. Na náměstí jsme šli k podloubí, kde vystupovala Marta a Tena a Bob Frídl. To bylo něco pro nás. Domů jsme ač nechtěně museli jet v jedenáct hodin.

Sovětští přátelé nám píší

Dnešní schůzka se od předcházejících trochu lišila. Do bytu vedoucí jsme s sebou vzali dopisy a dárky od sovětských přátel. Jitka dostala pěknou loď Auroru – model a sošku orla. Hanka míšana a vyřezávaného jelena. A těch dopisů a lístků. Jen tři z nich jsme si dali do kroniky na ukázku. O svých kamarádech každý vyprávěl co věděl a tak se rozvinula obšírná beseda. Jitku pozvala Olga do Oděsy. Ani se nám od vedoucí nechtělo domů.

Vedeme jiskřičky

Tak dneska Hanka s Jitko zase vedly oddíl jiskřiček. Je jich 1ž a máme s nimi starosti, ale i radosti až hrůza! V jednu hodinu jsme si je vyzvedli u s. uč. Cejnarové do IX. třídy. Tam měli nejprve za úkol nakreslit to co se jim nejvíce líbilo v průvodu na 1. máje. Potom jsme si vypůjčili gramofon a z desky jsme pouštěli písničku Cip, cip, cibulenka. Na ni jsme učili jiskřičky taneček. Ze začátku se motali, protože neuměli polkový krok, ale pak jim to šlo docela dobře. Jitka zatím kontrolovala zápisníky jisker. Měli jsme se naučit ještě jednu lidovou písničku. Jednu jsme je naučili – Červený šátečku. Potom jsme si zazpívali. Hru na kukačku také neznali, a tak jsme si ji zahráli, a potom ještě na peška. Ani jsme se nenadáli a byly tři hodiny a my jsme se museli s jiskřičkami rozloučit.

Připravujeme se na odborky

Dnes, i když je velmi pěkně, jsme se sešli u paní Povolné. Každý jsme se doma podívali, které odborky máme splněné a které nám ještě chybějí. Podle toho jsme to nahlásili vedoucí. Potom jsme se rozdělili a ona nám dala otázky. Všichni jsme se začali nahlas a docela veřejně šprtat. Sluníčko nás ale stále více a více přitahovalo a my jsme neodolali a šli jsme na hřiště. Tam jsme se rozdělili, natáhli jsme si síť a hráli chvíli přehazovanou a pak volejbal.

Stezka odvahy

Dnes čekala na některé z nás soutěž v Opočně. Soutěž byla zahájena asi v devět hodin. Trať byla vytyčena v okolí zámku. Při nástupu naše hlídka obdržela číslo 51. Hned po startu jsme plnili jednotlivé disciplíny. Hod granátem, orientace, střelba ze vzduchovky atd. .Pionýrská stezka odvahy se nám velice líbila. Závod byl poznamenaný deštěm. V šest hodin jsme se spokojení a trochu promočení vrátili domů.

Sběr léčivých bylin

V plánu naší PS je také sběr léčivých bylin. I my chceme přispět a tak jsme se dohodli, že každý z nás musí nějaké to deko odevzdat. Hanka přinesla seznam rostlin, které máme sbírat. A tak hned jak jednotlivé rostliny vyrostou nebo vykvetou, je začneme sbírat. Nyní už máme první dekagramy hluchavky a listy jahody a ostružiny.

Nacvičujeme na ČSPD

Dnes jsme šli poprvé ven. Vytáhli jsme u hasičárny hadice a hydrant. Zkoušeli jsme hadicovou štafetu a potom útok od stroje. Moc nám to nešlo, protože se “nováčci” musí zaučovat, ale to se spraví. Ve zbytku času jsme se učili otázky k odborkám a uzle.

Odborky

Hned jak jsme přijeli ze samopalu, jsme šli k paní Povolné. Tam na nás čekali J. Novotný a J. Ševc. Dnešním úkolem bylo udělat odborky. Každý z nás si sedl za stůl a tam vypracoval odpovědi. Měli jsme otázky na arších a na nich jsme zaškrtávali správné odpovědi. Měli jsme dost trému, ale nakonec to dopadlo výborně. Odborky jsme splnili všichni. Bylo už osm hodin, a tak jsme všichni celí utahaní spěchali domů.

Brigáda na koupališti

Ráno v osm jsme se sešli na koupališti vyzbrojeni kartáči. Hned jsme se dali společně se členy SSM do mytí koupaliště. Nejdříve jsme vydrhli stěny. Potom Vlastík začal pomalu koupaliště vypouštět a my jsme začali od brouzdaliště mýt dno. Byla to pěkná dřina, protože na dně bylo usazené jehličí a bahno. Než jsme se nadáli, bylo poledne a my jsme se rozlétli k obědu. Ve dvě hodiny odpoledne jsme zase naklusali na koupaliště a pokračovali jsme až do pěti hodin. Než jsme odešli, zůstalo po nás krásně vydrbané koupaliště. Už aby bylo teplo a my se mohli koupat. Na této brigádě jsme celkem odpracovali 42 hodin.

V rámci akce 100 jarních kilometrů

Nadpis asi nic neříká, ale každý člen našeho kolektivu ví, oč jde. Dnes, v neděli, jsme se sešli a sjeli v devět hodin u čekárny. Každý měl s sebou batůžek s jídlem a pitím. Vydali jsme se přímou cestou a pokud možno zkratkami na Hrádek, tam jsme přišli asi o půl jedenácté. U kostela jsme potkali kostelníka, a ten nám vyprávěl o historii a stavbě památníku sovětských vojáků, kteří padli ve II. světové válce. Nad Hrádkem jsme si sedli do trávy a posilovali se na další cestu. Vydali jsme se na dlouhé. Šli jsme polní cestou a potom jsme odbočili do lesa. Došli jsme k babičce Hany. Bydlí asi 300 m od hranic s Polskem. Poprosili jsme ji, aby nás po Dlouhém provedla a něco k tomu řekla. Ochotně naše pozvání přijala, a tak jsme nejdříve viděli rekreační středisko MV. Potom i místo, kde došlo ke střetnutí sovětských a německých vojáků. Zpátky k domku babičky jsme se vraceli cestou Družby, která vznikla po válce, stejně jako vily. Zpátky jsme šli po silnici a stavili jsme se na Frymburku.

Místní kolo partyzánského samopalu

Partyzánský samopal- soutěž- je vyvrcholením celostátní branné hry Vždy připraven. Na naší skupině se místní kolo konalo 26. května. S přípravou trati a organizací pomáhal náš oddíl. Jitka, protože ji bolela noha, byla u požárních znalostí. Soutěž začala v 15 hodin. Náš oddíl se jí zúčastnil v plném počtu. Vytvořili jsme si pětičlenné hlídky podle kategorií. Na trati dlouhé 4 km jsme plnili tyto disciplíny: hod granátem na cíl, střelbu, první pomoc, požární znalosti, dopravní výchovu, mišelovku. Do okresního kola se probojovali téměř všichni členové našeho oddílu. Ze starších dívek postupuje hlídka ve složení H. Martinková, E. Špačková, I. Páblová, M. Černá, H. Černá. Ze starších chlapců D. Hrudík, J. Netík, J. Čtvrtečka, J. Šritr, M. Pop. Všichni se už na okresní kolo těšíme.

Vedeme Jiskry

Dneska jsme zase vedli jiskřičky. Vyzvedli jsme si je od s. uč. Cejnarové už o půl jedné. Bylo pěkně, slunce pěkně svítilo, a tak jsme se s nimi vydali ven. Nejdříve jsme se rozdělili na dvě skupiny. Hráli jsme šipkovanou. Vedli jsme si docela dobře. Potom jsme zůstali v lese a hráli jsme různé hry. Na louce jsme hráli štafetové hry. Podle zápisníku jisker jsme začali plnit zvířátka. Zazpívali jsme si, děti poznávali květiny, listy stromů, trávy – druhy. Než jsme se nadáli, byly tři hodiny a my jsme spěchali do školy se přestrojit a k autobusu.

Okresní kolo partyzánského samopalu

Ráno jsme jeli půlsedmičkou do Bačetína. Tam jsme počkali na pana Moravce. O půl osmé jsme se rozjeli dvanácetrojkou do Slatiny n. Zdobnicí. Byli jsme tam namačkaní jako slanečci. Ve Slatině jsme jeli do pionýrského tábora. V deset hodin bylo slavnostní zahájení a rozdali nám startovní čísla. Kluky nepřipustili ke startu, protože neměli zdravotní průkazy. Na trati jsme plnili stejné úkoly jako na místním kole. Honili jsme se po lesích o sto šest. Na lanové lávce mnozí závodníci a závodnice poznali slast jarního koupání ve Zdobnici. No ale honění se nám vyplatilo: byli jsme s patnáctiminutovým náskokem první. Dostali jsme knížku a diplom. Zpátky jsme se stavili v Újezdě na zmrzlinu- na oslavu. Měli pomerančovou a moc nám chutnala. Domů jsme přijeli s veselou náladou.

Sběr papíru a hadrů

Dneska jsme přišli k faře. Tam u stodoly jsme měli už nasbíraný papír a hadry. Ještě jsme je svázali do pytlů a balíků a přijel Jirka. Všechno jsme naložili na vůz. Potom Jirka nasedl a odjel ještě s Dušanem a Joskou do města do sběrny. Vrátili se asi za dvě hodiny. My jsme se mezitím učili otázky a uzle.

MDD

I když je dnes MDD sešli jsme se u hasičárny už o půl čtvrté. Vytáhli jsme rozdělovač a hadice a šli jsme na štafetu. Potom jsme ještě dělali štafetu požárních dvojic a uzle. V pět přišel Jirka a pomohl nám vytáhnout stroj. Zkoušeli jsme útok. Docela nám šel, a tak jsme přesedlali na otázky. Pak nám zbývaly jen uzle. Každý jsme si vytáhli na lístečku druhy a uvázali jej. No a bylo půl sedmé a my jsme spěchali domů – do tepla.

Sběr železa

Dnes skončil hasičák trochu dřív. Všichni jsme šli k Andršovi, tam bylo naházeno naše železo a šrot. Jirka přijel s valníkem. Společnými silami jsme staré železo naložili. Byl ho plný valník. Potom ho Jirka zavezl k hasičárně, zatímco my jsme za ním svorně klusali. Dohodli jsme se se statky, že fůru odvezou v pátek ráno. Dnes to byl poslední hasičák a to ještě bez holek, nebo 6. a 7. třída jela dnes ráno do jižních Čech.

Ne zítřejší konferenci pionýrských pracovníku v Rychnově nad Kněžnou, které se bohužel nemohu zúčastnit, má být přednesen diskusní příspěvek – Spolupráce pionýrů s požárníky. Tento příspěvek jsme za pomocí celého kolektivu napsali a jeho kopii vkládáme do kroniky.

Bystré, 3. – 5. června

Celé páteční odpoledne jsme se připravovali na stanování u koupaliště. Kluci tam navozili a postavili stany a my jsme asi v pět hodin přišly s holkama a rozdělaly jsme si již spací pytle. Večeři nám přinesla paní Povolná. Večerka byla asi v 9. hodin, ale my jsme si ji udělali o trochu déle, kolem 10. hodiny.

Ráno jsme se probudili asi v 6 hodin, kdy byl také budíček. Rozcvičku prováděl J. Netík a pořádně nás prohnal. Po rozcvičce přišla paní Povolná opět s jídlem. Byl to čaj s chlebem a se sýrem. Moc jsme si pochutnali. Ve tři čtvrtě na osm byl nástup a vylosování čísel. Hana měla šťastnou ruku a vytáhle si číslo 16. Dopoledne měl proběhnout útok do stroje, otázky, štafeta na 50 m. Docela nám to šlo a těšili jsme se až bude po všem a bude večer. Odpoledne jsme zahájili džberovými stříkačkami, u kterých jsme měli čas 45 vteřin. Potom jsme šli na štafetu požárních dvojic, štafetu na 100 m a na uzle. Uzle jsme uvázali za 51 vteřin. Když jsme odběhli, začalo znova pršet. Kolem 5 hodiny přestalo a tak jsme se rozhodli, že půjdem na večeři k paní Povolné. Byla moc a moc výborná. Bylo totiž kuře s bramborem a salát s mlíkem. Kolem sedmé hodiny jsme se vrátili zpět na koupaliště. Tam již byl táborák v plném proudu. Chvíli jsme u něho seděli a pak jsme se rozešli do stanů. Večerka byla asi o půl jedenácté.

V neděli jsme se probudili do pršlavého rána. Budíček byl v sedm hodin bez rozcvičky. Po nástupu jsme šli na branný závod, ve kterém jsme měli za úkol nejít 2 partyzány schované pod krahulcem v lese. Naše družstvo se nesnažilo a tak jsme nic neboli nikoho nenašli. Po návratu z Krahulce jsme měli hned nástup a na něm jsme se dozvěděli, že pojedeme již po čtvrté na pionýrský tábor Mírov na krajské kolo ve dnech 17. – 19. června 1977. Vyhráli jsme stoleček s židličkou. Kolem 12. hodiny jsme měli stany složeny a odvezli jsme Irenu do Dobřan a Dušana do Zákraví. Domů jsme přijeli asi kolem čtvrté hodiny.

Před krajskou soutěží

Dnes jsme se sešli kupodivu všichni ve 4 hodiny před hasičárnou a hned jsme se pustili do běhání. V pět hodin přišel Jirka Andrš a přinesl vzduchovku, terče a diabolky. Hned jsme šli střílet a potom přišel na řadu kulturní program. V šest hodin odjeli Dušan a Irena domů a my jsme se ještě vydali k p. Povolné psát kvíz. Bylo v něm celkem 10 chyb. Moc rádi jsme nebyli, ale co se dalo dělat. Domů jsme se rozešli v 8 hodin.

Dnes byla generální zkouška. Střílelo se, běhalo, vázaly se uzle, psal se kvíz, zkoušel se kulturní program, zkouška ze signalizace a kácely se kuželky hadicemi. Vše nám dobře šlo a tak jsme se ještě stihli vykoupat.

Krajské kolo – Partyzánský samopal

Ráno o půl sedmé jsme s Evou a Irenou čekaly na dvanácsetrojku u čekárny. Zavezli nás do Rychnova nad Kněžnou. Tam jsme měly chvilku volno a potom jsme nastoupily do autobusu a rozjely se do Opočna a Častolovic. Tam přistoupili vítězové z ostatních kategorií. Autobus se rozjel přímým směrem na Leškovice. Ve dvanáct hodin jsme již stavěli stany a skromně po tábornicku obědvali. Odpoledne jsme měli volno. Večer byl slavnostní nástup, a potom film a lehátko. Ráno nás uvítalo rozcvičkou. Po snídani jsme se začali připravovat na vlastní závod. V devět čtyřicet jsme se rozběhli po trati. Plnili jsme různé disciplíny. Moc se nám nedařilo, nachytali jsme dost zbytečných trestných bodů. Po doběhnutí do cíle nás hned čekali výsledky. Na a my jsme tedy skončili na 6. místě. Nebylo nám moc do smíchu, ale už se to nedalo napravit. Ve dvě hodiny pro nás přijel soudruh Moláček. Odvezl nás do Kostelce nad Orlicí.

Kostelec nad Orlicí 17. – 19.6. 1977

Od hasičárny jsme odjížděli ve dvě hodiny. Letos už po čtvrté jsme se vydali stejnou cestou na Mírov. “Jak to asi letos dopadne?” projíždělo hlavou každého z nás. Jakmile jsme se ubytovali přijely holky z Leškovic. Teprve teď jsme se začali připravovat na večerní kulturní program. O půl osmé byl slavnostní nástup. Vylosovali jsme si čísla. My jsme letos měli číslo 7. Hned po nástupu odešlo první družstvo na pódium se svým kulturním programem. Kulturní programy byly velice hodnotné a teprve tady jsme si pořádně uvědomili, že se zde setkáváme se starými kamarády.

V sedm hodin byl budíček. Hned nato rozcvička. Ach jo. Šli jsme se společně umýt a potom už na snídani. V osm hodin byl nástup a pět členů kolektivu odešlo psát kviz a tajný úkol. V tajném úkolu se nám moc nedařilo. V deset hodin začal branný závod. Naše hlídka odešla na start v jedenáct hodin. Branný závod se nám zpočátku dařil, ale pak se nám nepodařilo rozdělat oheň a ztratili jsme cenných 60 bodů. Po obědě jsme si trochu odpočali a začal čtyřboj. Oproti okresnímu kolu se nám dařilo, ale tady jsme byli vzadu. Jednu štafetu jsme museli opakovat a ještě jsme si přihoršili. A pak přišly uzle – naše naděje a spása. Měli jsme je za 75 vteřin. Ještě předtím jsme si je u chatky zkoušeli a byli za 23. Byli jsme teď úplně vynervovaní. Najednou nám bylo všem jasné, že do Brna místo nás pojede letos jiný kolektiv. Bylo nám to velice líto, a tak jsme zbytek dne strávili ve výčitkách svědomí. Večer byl táborák.

Byla to černě napsaná neděle do naší kroniky. Ráno bylo pošmourné a tak nám náladu moc nezlepšilo. Po snídani nás odvezli do Častolovic na zámek. Vůbec nás to tam nebavilo, nejraději bychom už byli zase doma. Po příjezdu byl nástup. Letos poprvé jsme nevystoupili na stupně vítězů. No co se dá dělat, prostě jsme si to zvorali sami. Do Brna letos pojede kolektiv okresu Havlíčkův Brod ze Světlé nad Sázavou. Ani Svinary letos nevyhrály, byli druzí. A my? Naše příčka byla označena číslicí 6. Dnes nám bylo strašně, ale všichni jsme věděli na jisto, že příští rok to všem natřem. Vytvoříme nové družstvo a s trochou štěstí a za vedení naší vedoucí se nám to snad povede. Odjíždíme. Na tvářích ještě nedoschlé slzy. Děkujeme všem, kteří se o nás starali, pomáhali nám a hlavně vedoucí Povolné, kterou jsme jistě také moc zklamali, ale příště to bude lepší!

CTIF Brno 1977

Dnes jsme se vydali na svůj poslední výlet v tomto složení, protože po prázdninách naše řady opustí nejeden z nás. O půl sedmé jsme všichni stáli u čekárny. Pokolikáté už za dobu naší činnosti jsme takhle nastupovali?To nikdo přesně nevěděl, ale přece jsme na to vzpomínali rádi, měli jsme dobrý kolektiv a bylo nám spolu dobře. Nemalou zásluhu na tom však měla naše vedoucí. Do Brna jsme jeli za odměnu. Jeli jsme s dobrušským požárním autem. Cestou se z kabiny ozýval smích a zpěv. Přijeli jsme akorát na zahájení. Rychle jsme usedli na lavičky a dívali jsme se na souboj požárníků z jednotlivých soc. zemí v požárním sportu. Byla to velice pěkná podívaná. Soutěžící podávali skvělé výkony, padl nejeden republikový ale i světový rekord. Velice dobře si vedlo družstvo SSSR. Potkali jsme tu staré známé z loňského setkání, ale i některé kolektivy z krajského kola. Navázali jsme přátelství s kolektivem MP Otradov. Večer končí náš výlet, píší se poslední řádky kroniky. je nám to trošku líto, že jsme tak rychle vyrostli.