Jméno
Alena Hejzlarová
Jiří Čtvrtečka
Roman Čtvrtečka
Miloš Čtvrtečka
Jiří Povolný
Zuzana Sozanská
František Sozanský
Miloš Franc
Stanislav Ševc
Marcela Valášková
Jaroslav Komůrka

Slavnostní shromáždění v Dobřanech

Je 1. září 1977. Začíná nám nový školní rok 1977 – 1978. Sešli jsme se v 8. třídě. Shromáždění zahájila ředitelka ZDŠ s. Pavlíčková. Přivítala nové žáky a popřála nám do nového školního roku všechno nejlepší a mnoho úspěchů. Potom následovalo zhodnocení roku 1976 – 1977. Také jsme schválili plán činnosti na rok 1977 – 1978. Ke konci shromáždění k nám mluvil každý učitel a předseda MNV. Po slavnostním shromáždění se všichni žáci rozešli do svých tříd. Ve třídách si rozdali knížky, sešity a povídali si o tom, co o prázdninách zažili. Třídní učitelé jim přáli hodně úspěchů v novém školním roce. Tak skončil náš první den ve školním roce 1977 – 1978.

Sběr brambor

O půl jedné jsme se sešli před dobřanskou školou. Bylo nás celkem asi 50. Šli jsme za Dobřany sbírat brambory. Rozebrali jsme si koše a už to šlo. Když jsme sebrali asi jeden vlek brambor, přivezli nám svačinu. Byla moc dobrá. Po svačině jsme opět sbírali. Když jsme posbírali poslední řádek brambor usedli jsme do trávy a odpočívali jsme. Po odpočinku jsme se zvedli a odešli zpět do školy, protože už byly 4 hodiny. Ve škole jsme se přestrojili a pracovníci JZD Zlatý potok nás rozvezli domů.

Přijímáme do oddílu nové členy

Ve čtyři hodiny odpoledne jsme se sešli u paní Povolné. Dnes se nás sešlo mnohem víc než jindy. Chtěli jsme se rozloučit s kamarády, kteří už vyšli a přivítat nové kamarády, kteří s námi teď budou soutěžit. Odcházela od nás Hana Martinková, Jitka Šritrová, Dušan Hrudík, Josef Netík a Eva Špačková. Přivítali jsme Romana a Miloše Čtvrtečkovi, Fandu Sozanského, Miloše, Marcelu a Járu. Hanka a Jitka od nás ale úplně neodešly. Pomáhají paní Povolné a dělají nám instruktorky. Bylo nám líto, že jsme se museli rozloučit s kamarády, kteří s námi cvičili 4 roky. Dlouho jsme si povídali, hráli hry a poslouchali magnetofon. Nakonec jsme se domluvili o první schůzce a se smíchem jsme se rozešli.

Schůzka

Ve středu odpoledne jsme se sešli před hasičárnou. Chtěli jsme si nacvičit disciplíny na branný závod. Byli jsme všichni, a proto jsme hned začali. Nejdříve jsme stříleli za vzduchovky a házeli granátem. Některým to nešlo a tak si to museli zkusit několikrát. Velitel hlídky se mezitím učil turistické značky. Pak jsme shazovali kuželky a šplhali. Nakonec jsme se učili signalizaci. Než jsme se rozešli domů, zahráli jsme si vybíjenou a cestou domů jsme si povídali.

Branný závod v Bolehošti

O půl sedmé jsme se sešli u požární zbrojnice. “Bude to náš první závod v tomto novém složení”, říkal každý. Nasedli jsme do Tatry a uháněli do Bolehoště. Nejdříve bylo slavnostní zahájení Plamenu 78. Pak se losovaly čísla. My jsme si vytáhli číslo 24. Se strachem jsme začali postupně shazovat kuželky, střílet, šplhat atd. . Když jsme došli do cíle, začaly se nás instruktorky a p. vedoucí vyptávat jak jsme to zaváleli. “Není to moc slavné”, říkali jsme a měli jsme pravdu. Při slavnostním vyhlášení vítězů jsme s napětím vyčkávali kdy padne slovo Bystré. Konečně jsme se dočkali. Obsadili jsme 12. místo. Smutní jsme nasedli do Tatry a odjížděli domů. Při rozchodu jsme si říkali: “No moc pěkně jsme nezačali, ale doufáme, že to alespoň trochu zlepšíme.”

Sběr odpadových surovin

Sešli jsme se u požární zbrojnice asi ve 4 hodiny. Každý za sebou táhl vozík. Rozdělili jsme se na tři části a vesnici jsme také rozdělili na 3 části. Každá skupina běžela do svého revíru. Tam oběhala všechny domy. Z každého něco přitáhla. Sběr jsme vykládali do kůlny paní Povolné. Když jsme se všichni sešli, nestačili jsme koukat. Bylo toho hodně. Měli jsme velkou radost. “Teď už jen zbývá odvést sběr do sběrných surovin. Ale to až některý jiný den,” říkala paní Povolná. Všichni jsme souhlasili a dali si rozchod.

Beseda

Sešli jsme se ve čtyři hodiny u paní Povolné. Přišel mezi nás i pan Ševc, aby nám řekl něco o Velké říjnové socialistické revoluci. i když jsme její průběh znali, řekl nám ho ještě jednou. Nakonec jsme se ho na mnoho věcí ptali a on nám odpovídal. Asi v šest hodin jsme už byli doma.

Staří požárníci přicházejí do našich řad

Sešli jsme se ve čtyři hodiny. Přišel s námi také Jirka Andrš. Začal nám dělat přednášku o správném hašení. Říkal nám, co máme hasit ručními hasícími přístroji. Pak jsme se ho mohli ptát na co jsme chtěli. Přednáška se nám líbila. O půl sedmé jsme si dali rozchod.

Seznamujeme se s plamínky a cestami

Na dnešní schůzku, která začala ve čtyři hodiny jsme si vzali zápisníky plamenů a cest. Prolistovali jsme je a pročetli. Některé úkoly jsme si splnili. Hrozně nás to bavilo a zajímalo. Nakonec jsme si řekli, které úkoly si splníme příště a rozešli jsme se do svých domovů.

Jedeme i jdeme na výlet

Sešli jsme se u požární zbrojnice v plném počtu. Nasedli jsme do Tatry a jeli do Častolovic. Chtěli jsme si prohlédnout zámek. Když jsme do Častolovic přijeli, rozešli jsme se a dali si sraz za hodinu před zámkem. Sešli jsme se všichni a proto jsme mohli hned jít do zámku. Pozorně jsme poslouchali co nám průvodce říkal. Zámek se nám moc líbil a vůbec se nám nechtělo jít domů. Pak jsme se ještě procházeli po parku. Nakonec se nedalo už nic dělat a tak jsme zase nasedli do Tatry a odjeli s dobrou náladou domů.

Naše zbrojnice výzbroj a výstroj

Ve čtyři hodiny jsme se sešli před bytovkou. Měli jsme dohodnuto, že nám dnes půjde Jirka Andrš ukázat požární zbrojnici a říci nám něco o její výzbroji a výstroji. Cestou k požární zbrojnici jsme se pro Jirku stavili. Když jsme přišli do zbrojnice, hned přednáška začala. Ukázal nám nejstarší stříkačky. Moc se nám líbily. Pak nám ukazoval hadice, žebříky a vybavení celé zbrojnice. Po prohlídce výzbroje jsme se odebrali ke skříňkám, ve kterých je oblečení a různé přilby, boty. atd. . Řekli jsme si také něco o tom, jak se oblékali staří požárníci. Nakonec jsme si prohlédli všechny diplomy, které visely na stěnách, vázy, upomínkové předměty atd. . Bylo toho strašně moc. Než jsme se rozešli, odpovídal Jirka Andrš na naše otázky, kterých bylo také moc. Celá přednáška se nám moc líbila. Domů jsme přišli o půl sedmé.

Výstavka dárků a dopisů

Na dnešní schůzku jsme si přinesli dárky a dopisy od sovětských přátel. Prohlédli jsme si je a vybrali ty nejlepší. Dáme je totiž do naší vývěsní skříňky a do klubovny v Dobřanech. Pak jsme si zahráli soutěž, ve které se nás s. vedoucí ptala, co víme o sovětských městech. Tuto soutěž vyhrála skupina  všech dívek. Dnešní schůzka se nám moc líbila.

Připravujeme se na výroční schůzi

Ve čtyři hodiny jsme se sešli v bytě paní Povolné. Začali jsme nacvičovat kulturní program. Na úvod má Alena krátké povídání o našem kolektivu. Pak přednese Zuzka báseň oči od Imricha Fedora. Po básni předvedou mrňata svá říkadla a kozí žalobu. Na konec bude scénka. Bude to scénka v podobě schůze, na které si každý z nás zahraje někoho z členů SPO v Bystrém. Mezi říkadly a kozí žalobou zahraje Jirka na piáno. Tuto kulturní vložku jsme si zkusili asi 4 x. Po perném nacvičování nám pustila paní Povolná magnetofon. Také jsme si říkali vtipy, povídali si o tom, jaká asi bude výroční členská schůze a zda se nám povede pásmo. Nakonec jsme si řekli, v kolik hodin se sejdeme v neděli. O půl sedmé jsme se rozešli do svých domovů.

Výroční členská schůze

V 11 hodin jsme se sešli v pohostinství. Zkoušeli jsme si naposled svůj kulturní program. Nakonec jsme se domluvili o odpoledni a doběhli si domů na oběd. O půl druhé jsme byli v pohostinství. Každý měl strach. Schůze začala asi ve dvě hodiny. Na úvod promluvil předseda SPO Jaroslav Novotný. Potom jsme předvedli svoji kulturní vložku. Docela se nám povedla a proto jsme dostali sladkou odměnu a domluvili jsme se, že pojedeme do kina. Na naši schůzi jsme pozvali okrskového velitele Václava Hejzlara a tajemníka MNV Jana Přibyla. Pak byli odměněni členové SPO diplomy. Na závěr promluvil pan Švec, Jirka Andrš, pan Netík, pan Hejzlar a Přibyl. Schůze skončila asi v půl páté.

Příprava vánoční besídky

O polední přestávce jsme se sešli v klubovně se s. Potůčkovou. Chtěli jsme se domluvit kdy a jak bude probíhat vánoční besídka. Dohodli jsme se, že ji uděláme 21. prosince. Každý oddíl si musí připravit svůj kulturní program a také nějaké soutěže. Děvčata ze 7. – 9. třídy zatancují na zahájení taneček. Na konec budou zase tančit děvčata ze Sedloňova. Sokolovnu, hudbu a stromeček obstará 9. třída. Už se na to těšíme. Pozvali jsme i vyšlé žáky.

Mikuláš

My jsme ale chodili už 5. prosince. Bylo nás 6. Hana, Alena, Jirka Čtvrtečků, Miloš, Zuzka a Jirka. Mikuláše dělala Hana. Dala si přes sebe vypůjčené strojení od faráře, nalepili jsme jí vousy, nasadili čepici, dali do ruky košík a hůl a mohlo se chodit. Čerti si vzali metly, pytle a zvonky na zvonění. Děti se nás dost bály. Rodiče nás ale pěkně přivítali, protože chtěli, aby děti poslouchali. Tak se také stalo. Všichni s námi byli spokojeni.

Vánoční besídka

Je 21. prosince 1978 a 13 hodin. V dobřanské sokolovně začala vánoční besídka. Na úvod zatančily dívky ze 7. – 9. třídy. Pak předvedla každá třída svůj kulturní program. Také se hrály pěkné hry a soutěže. Moc jsme se zasmáli. Na vánoční besídku jsme pozvali oddíl ze Sedloňova. I ten nám předvedl svoji kulturní vložku. Přivítali jsme mezi sebou také ty, kteří už vyšli. Když se skončilo s kulturou, přijel děda Mráz se sáněmi plných dárků. Po nadílce se hráli ještě různé hry. Deváťáci pouštěli pěkné písničky a proto jsme se dali do tancování. Zahráli jsme si 1 hru, při které se tančí s koštětem. Ta se nám moc líbila. Na závěr ještě zatančili dívky ze Sedloňova. Ještě než jsme odjeli domů, uklidili jsme sokolovnu. Besídka se nám moc líbila.

Zimní sporty

Ve dvě hodiny jsme se sešli před bytovkou. Každý měl lyže nebo sáně. Odebrali jsme se na kopec, kterému říkáme Matyskáč. Je dost prudký, a proto neměl nikdo odvahu jet první. Nakonec jela paní Povolná. Všechny nás moc překvapila krásnou jízdou. Pak jsme se už nebáli. Jezdili jsme jako drak. Když nás to omrzelo, postavili jsme krásně velkého sněhuláka. Také jsme se klouzali a puškovali. Asi za tři hodiny jsme dostal každý pořádný hlad. Řekli jsme si, že půjdeme domů. Cestou jsme si vyprávěli, kdo co dostal pod stromeček. Bylo toho hodně. Asi o půl šesté jsme byli doma.

Píšeme kviz

Ve čtyři hodiny jsme se sešli u paní Povolné. Rozdali jsme si papíry a začali psát kviz. Měli jsme v něm dost chyb. Napsali jsme si ho potom ještě jednou. Pak začalo kontrolování. Nejvíce chyb udělal Miloš a nejméně Jirka se Zuzkou. Měli stejný počet chyb. Výsledek se nám zdál dost špatný, a proto jsme všechny otázky probrali nahlas s paní Povolnou. Nakonec jsme si pustili magnetofon a poslouchali pěkné písničky. Všichni si potom vzali kviz domů a napsali si ho doma.

Beseda

Asi o půl páté jsme se sešli v bytě paní Povolné. Přišel mezi nás již podruhé v tomto roce pan Ševc. Začal nám vyprávět o tom, jak to bylo v únoru roku 1948. Řekl nám toho hodně také o Klementu Gottwaldovi. Přednáška se nám líbila. Pak nám pan Ševc odpovídal na naše otázky. Nakonec jsme si už jenom povídali. Domů jsme přišli v sedm hodin.

Kulturní program

Sešli jsme se u paní Povolné, kde jsme se snažili sestavit kulturní program. Od zpěvu jsme upustili. Pásmo jsme zaměřili k výročí vítězného února a malou část veselým říkadlům. Jsme s programem spokojeni, ale starost nám dělá přísná porota. Loni i ve Slatině jsme mnoho bodů nedostali. Vyhráli to Kvasiňáci, protože vrzali na harmoniku. Na naší výročce nám Jirka hrál na piáno a bylo to bezva. Jenže piáno naší vedoucí se do Tatry nevejde. Budeme se snažit, abychom se líbili, když už jsme jako nově sestavený kolektiv byli na braňáku dvanáctí.

Plameny a cesty

Dnes jsme se sešli až o půl páté. Začali jsme plnit úkoly v zápisníku cest a v zápisníku plamenů. Mladší se učili Morseovu abecedu. Ale moc jim to nešlo. Starší si zopakovali turistické značky. Potom si vzal každý obvaz a začal obvazovat druhého. Také jsme si zkusili znehybnit zlomenou ruku a nohu pomocí dlah. Nakonec jsme si povídali. Asi v sedm hodin jsme se rozešli.

Lidové milice

10. února 1978 přišli 2. hodinu do naší školy příslušníci Lidových milicí. Sešli jsme se v 8. třídě a do třídy přišli dva příslušníci. Jeden z nich nám řekl, jak v roce 1948 Lidové milice vznikaly. Druhý nám pověděl o tom, jak pracují Lidové milice v dnešní době. Pak nám ukázali, z čeho je složen samopal. Po přednášce jsme se odebrali na závodiště. Tam nám více příslušníků Lidových milicí předvedlo střetnutí dvou nepřátelských jednotek. Po shlédnutí boje jsme si mohli zkusit střílet se samopalů. Chlapců si to zkusilo moc, ale z dívek jen některé. Zkusili si to i učitelé. Asi o půl dvanácté jsme se vrátili do školy. Tím nám skončilo dopolední vyučování.

Návštěva kina

Ve čtyři hodiny jsme se sešli u požární zbrojnice. Nasedli jsme do Tatry a uháněli do Nového Města nad Metují do kina. Dávají italský film Vůně cibule. Při filmu jsme se moc nasmáli. Po shlédnutí filmu jsme opět nasedli do Tatry a jeli domů.

Návštěva ze Sovětského svazu

Dne 21. února 1978 přijel do naší školy sovětský voják. Na začátek předvedli někteří žáci své kulturní pásmo, kterého se zúčastnila i Alena. Dozvěděli jsme se od něho mnoho zajímavostí o Sovětské armádě. Mluvil rusky a soudružka ředitelka to překládala. Také jsme se dozvěděli, že pochází z jižního Uralu, jmenuje se Boris, je mu 33 let, má 8 letou dcerku a 1 letého syna. V městě Rokytnici je již pátý rok. Za několik měsíců se vrátí do Sovětského svazu navždy. V Československu se mu líbí. Pozval nás také do města Rokytnice, v kterém je sovětských vojáků hodně. Toto střetnutí s vojákem ze SSSR se nám moc líbilo. Do svých tříd jsme se rozešli asi o půl jedné.

Slavnostní shromáždění

V pátek dne 24. února 1978 začalo v 8 hodin na naší škole v 8. třídě slavnostní shromáždění, na kterém měl být složen slib pionýrů a soudruh učitel Kratochvíl nám měl říci o tom, jak to bylo v únoru 1948. Nejdříve soudružka uč. Potůčková a předseda PO zahájili shromáždění. Po slavnostním zahájení následovalo kulturní pásmo. Básně přednášeli žáci z Janova. Potom nám soudruh uč. Kratochvíl pověděl o únoru 1948. Když soudruh uč. Kratochvíl skončil, složili noví pionýři slib a s. ředitelka jim uvázala šátky, dostali odznaky a podepsali se do pionýrských průkazů. Při tom všem hrála hudba od Bedřicha Smetany Má vlast. Po slibu promluvila s. ředitelka k novým pionýrům. Ke konci nám s. uč. Škalda podal informace o dnešním Sokolovském závodě. Na závěr s. uč. Potůčková a předseda PO shromáždění ukončili.

Sokolovský závod branné zdatnosti

Ve 13 hodin se shromáždili všichni žáci před školou. Soudruh uč. Škalda nám řekl kdy, kdo půjde na start a rozdal nám startovní čísla. Všichni chlapci poběží na běžkách a děvčata půjdou pěšky. Měla trať o kousek kratší, ale složitější. Až doběhnou do písníku a odstřílejí pět ran ze vzduchovky, musí jet určitý kus na saních. Pak doběhnout do cíle. Chlapci cestou jenom stříleli. Závod skočil asi o půl třetí.

V pondělí jsem se shromáždili v 8. třídě. S. uč. Škalda nám řekl výsledky pátečního Sokolovského závodu branné zdatnosti. Z chlapců se na 1. místě umístil Jiří Šritr z 9. třídy, na 2. místě Ivo Houser z 8. třídy a na 3. místě Arpád Nemecz také z 8. třídy. Z děvčat byla na 1. místě Iva Fléglová z 9. třídy, na 2. místě Irena Páblová z 9. třídy a na 3. místě Jitka Henclová ze 7. třídy. Dostali odměnu a my jsme se zase rozešli do svých tříd.

Dětský karneval

Ve 13 hodin 1. března 1978 začal dětský karneval. Všechny masky se sešly u školy. Potom jsme obešli Dobřany a vrátili jsme se do dobřanské sokolovny. Tam se všechny masky představily a nastávalo vyhodnocení nejlepších masek. Porota rozhodla takto: na 3. místě se umístil vodník, na 2. místě se umístila rodina starostova a na 1. místě se umístili siamské kočky. Po tomto vyhodnocení byla volná zábava a pak se losovaly losy. Po vylosování losů jsme hráli soutěže a potom byla volná zábava až do šesti hodin večer. Do půl sedmé jsme uklízeli a v sedm hodin jsme jeli domů. Byl to moc pěkný karneval.

Schůzka

Ve čtyři hodiny jsme přišli k paní Povolné. Začali jsme zkoušet kulturní program na soutěž. Zuzce šel úvod na jedničku. Horší to bylo se Standou. Dělala mu potíž vlčí éra. Pořád to říkal dohromady. Miloš dělal jako vždy opičky. Roman s Járou byli dnes docela hodní. Miloš, Jirka a Alena si povídali. Řekli jsme si, že to musí být mnohem lepší. Pak nám to už šlo pěkně. Po zkoušce kulturního programu jsme malé propustili domů. Zuzka, Miloš, Jirka, Jára a Alena si napsali kviz. Celkem byli asi 3 chyby. Nakonec jsme si pustili magnetofon a povídali jsme si. V šest hodin jsme byli doma.

Soutěž ve Slatině nad Zdobnicí

V 7 hodin jsme se sešli u požární zbrojnice. Nasedli jsme do Tatry a uháněli do Slatiny. Hned na začátku si každé družstvo vylosovalo číslo. Alena vytáhla číslo 2. Potom odešla naše pětice psát kviz. Po kvizu chodila podle čísel všechna družstva na kulturní program. Mezitím se ostatním promítali různé filmy. My jsme se také vyfotili. Když jsme si odbyli kulturní program, odešli jsme na oběd. Měli jsme párek s chlebem a čaj. Potom všem se čekalo už jenom na vyhodnocení. My jsme obsadili 2. místo. Byli jsme spokojeni. Řekli jsme si, že za to musíme jet na dobrý oběd nebo na zmrzlinu. A tak jsme se cestou domů stavili v Rychnově nad Kněžnou. Chtěli jsme si dát i zmrzlinu, ale tu neměli. Domů jsme přijeli asi po třetí hodině. Po příjezdu jsme udělali nástěnku.

MDŽ

Dneska jsme přišli k paní Povolné už o půl čtvrté. Měli jsme na programu připravit dárky osamělým ženám k MDŽ. Každá holka, dnes nám pomohly i naše instruktorky, si přinesla pěknou látku, ze které vystřihla třeba květinu a nalepila ji na čtvrtku. Z toho jsme pak udělali pěkné blahopřání. K blahopřání přijdou také narcisky a to všechno se ve středu 8. března roznese osamělým ženám. V neděli ve dvě hodiny odpoledne začala v Dobřanech slavnostní schůze, věnovaná dobřanským ženám. My hasiči jsme tam vystupovali s kulturním programem. Dostali jsme pohoštění a asi ve čtyři hodiny jsme byli doma.

Besedujeme s příslušníky VB

Dne 14. března začala v 10 hodin v 8. třídě beseda s příslušníky VB. Besedy se ale zúčastnila jenom 8. a 9. třída. Přijeli k nám dva příslušníci. Jeden se zabýval trestnými činy mládeže a druhý dopravními nehodami. Každý nám o své práci řekl mnoho zajímavého. Také nám přinesli ukázat fotografie z jejich případů. Dva lidé mezi těmito případy přišli o život. Fotografie byly velmi ošklivé. Když jsme si tyto obrázky prohlédli, mohli jsme se jich ptát na to, co nás zajímalo. Nakonec jsme se s nimi rozloučili a popřáli jim mnoho úspěchů v další práci.

Sběr odpadových surovin

Ve středu ve čtyři hodiny jsme se sešli u bytovky. Skočili jsme za paní Povolnou, která nám řekla, kam půjdeme pro sběr. Dozvěděli jsme se, že do naší prodejny. Tak jsme tedy šli. Když jsme přišli k prodejně, Jirka Andrš na nás už čekal. Vedoucí nám otevřel sklad odkud jsme nosili různé krabice a papíry. Dávali jsme to na jednu kupu a když se nám zdálo, že je už dost velká, svázali jsme ji a mrňata ji odvezla pod střechu k Andršom. Když už jsme měli celý sklad vybraný, odešel si každý koupit nějaké mlsy nebo nanuky. Nakonec jsme si sedli u čekárny na lavičku, povídali si a mlsali. Příští středu Jirka Andrš papír odvezl do sběrných surovin.

Schůzka

Ve čtyři hodiny odpoledne jsme se sešli u bytovky. Každý si sebou dnes vzal zápisníky a provazy na uzle. Nejdříve jsme si zopakovali Morseovu abecedu. Každý dostal zašifrovanou zprávu, kterou musel do pěti minut rozluštit. Potom jsme šli vázat uzle. Po uzlech nás Hana zkoušela z turistických značek a také jsme hledali pomocí buzoly světové strany. Ukázali jsme si i různé druhy ohnišť, odpovídali jsme na otázky z oblasti PO a Vítězného února. Když nás to už moc nebavilo, šli jsme si zkusit postavit a složit stan, rozřezat kládu a rozštípat špalek na čtyři díly, protože tohle všechno je potřeba na Pionýrskou stezku odvahy. Nakonec jsme si vzali míč a síť a šli jsme si na hřiště zahrát vybíjenou a přehazovanou.

Pionýrská stezka odvahy

Pionýrská stezka odvahy se konala 4.4.1978 v Dobřanech. První hlídka odstartovala ve 13 hodin. Hlídky byly po třech. Po startu odpovídaly hlídky na několik otázek PO. Po otázkách měly hlídky za úkol postavit a složit stan. Pak se šlo asi 200 m a následovala zdravověda. Dále byly disciplíny vybrané z požární ochrany. Potom byla morseovka a střelba ze vzduchovky, hod granátem. Asi třicet metrů od cíle byly další otázky a hned po nich se řezalo a štípalo dříví. Po ukončení pionýrské stezky bylo slavnostní vyhodnocení. Naše hlídky obsadily 3. místa. Tato pionýrská stezka odvahy se vydařila i když pršelo.

Stavíme hranici

Asi o půl čtvrté jsme se dostavili k čekárně. Každý nesl sekeru nebo pilu. Holky také vzaly obrázky, které jsme pověsili do naší vývěsní skříňky. K obrázkům jsme připevnili nápis “Zdravíme slavné májové dny” Pak už jsme spěchali na Bučinu. Když jsme došli na Bučinu, viděli jsme na kupě věnce ze hřbitova. Měli jsme radost, že je nemusíme na Bučinu sami vozit. Dovezl nám je tam Jirka Andrš. Pak už jsme vběhli do lesa a pokáceli několik stromů. Usekali jsme větve a klády rozřezali na určité díly. Tyto kůly jsme odtahali dolů na louku, kde kluci začali stavět hranici. Potom došli mrňata pro větve. Ty jsme pak s věnci nacpali do hranice. Úplně na vrch jsme naházeli staré pneumatiky. Nakonec jsme připravili lavičky k sezení a spokojeni jsme odešli domů.

Národní směna

V sedm hodin ráno jsme se sešli u bytovky. Každý sebou táhl nějaké nářadí na uklízení. Odebrali jsme se k čekárně. Nejprve jsme umyli okna u čekárny. Potom jsme okopávali a pleli záhony. Když jsme udělali tuto práci, odešli jsme sbírat kolem celé čekárny papírky a různé nečistoty. Nakonec jsme upravili cestičky kolem záhonů, rozestavěli lavičky a zametli silnici před čekárnou. Od čekárny jsme zamířili do naší nové klubovny. Je to jedna z tříd ve škole, do které jsme chodili. Tam jsme nejdříve, jako u čekárny umyli čistou vodou okna. Pak jsme je naleštili Ironem, který přinesla Hana. Z té velké dřiny jsme měli hlad a žízeň a proto doběhla mrňata domů pro svačinu a pití. Po jídle jsme se opět dali do práce. Zuzka nastříhala z bílého, červeného a modrého krepáku proužky a Alena s nimi pěkně vyzdobila okna, která se jen blýskala. Úplně na konec jsme zametli podlahu, zalili květiny, poklidili těch pár věcí co tam máme a pomalu jsme se rozcházeli do svých domovů. Klubovna se nám z venku moc líbila.

Oheň míru

Asi o půl šesté přišla Hana k Aleně, aby udělaly bábu na čarodějnice. Snesly si z půdy nějaké staré hadry, nanosily kupu sena a bába se už rýsovala. Pak ji vzaly a šly na Bučinu. Tam už čekali ostatní z hasičáku. Společně bábu připevnili k hranici. To už se pomalu scházeli lidé z Bystrého. Asi o půl osmé kluci hranici slavnostně podpálili. Nejprve to moc nehořelo, ale pak se hranice rozhořela tak, že jsme se od ní museli posunovat. Mrňata z hasičů a některá ostatní děcka z Bystrého házela do výšky podpálená košťata. Bylo to moc hezké. Starší z hasičáku si sedali do hloučku, vyprávěli si a poslouchali písničky z magnetofonu. Když se blížilo k desáté hodině večer, zvedli se skoro všichni a odcházeli domů. Asi chtěli být fit na zítřejších oslavách prvního máje. U hranice zůstala požární hlídka.

1. máj

O půl sedmé ráno se každý dostavil k čekárně. Chvíli jsme čekali na autobus. Když přijel, nasedli jsme a uháněli do Nového Města nad Metují na oslavy 1. máje. Hned jak jsme přijeli do Města, šli jsme navštívit velký závod Stavostroj. Každý kdo ho navštívil tam dostával nafukovací balónky. A tak jsme se procházeli po závodě a sem tam padla rána. Po prohlídce se začal před Stavostrojem řadit průvod. I my jsme se do něho zařadili s balónkami v ruce. Průvod šel až na náměstí. Po projevu jsme si prohlíželi alegorické vozy, které pomalu projížděly celé náměstí. Po všem jsme zamířili do cukrárny, kde jsme se najedli a osvěžili dobrou zmrzlinou. Potom jsme pomalu šli na Rychtu, kde jsme počkali na autobus, který odjížděl v jedenáct hodin.

Příprava na odborky

Dnes jsme museli udělat schůzku v klubovně, protože venku pršelo. Začali jsme se připravovat k plnění odborek. Nejprve jsme si zopakovali druhy motorových stříkaček. Pak jednoduché hasební prostředky, čím se co hasí. Také jsme si zopakovali druhy hasících přístrojů a hadic. Nakonec jsme řekli, čeho je zapotřebí aby mohlo hořet a jaké máme dodržovat předpisy, aby nedošlo k požáru. Potom jsme si už jen povídali a hráli různé hry.

Oslava dne pionýrů

Dne 3.5.1978 jsme oslavovali den pionýrů. Sešli jsme se v Dobřanech v sokolovně, kde už bylo vše připraveno. Jako vstupné jsme museli přelézt židle s pálkou v ruce, na které byl pimpongový míček, který nám nesměl spadnout. Kdo tento úkol nesplnil, musel zaplatit 5 Kčs. Jako první se ujala slova naše skupinová vedoucí Hana Potůčková. Potom chlapci pustili hudbu, při které jsme tancovali. Každý z nás si mohl koupit bonbóny, žvýkačku nebo limonádu. Po skončení hudby nám Ivo Houser řekl povídku. Po dokončení začala Simona Potůčková hodnotit výsledky, kterých jsme dosáhli v jednotlivých pionýrských oddílech. Dále přišly na řadu různé soutěže. Kdo v soutěži vyhrál, dostal upomínkovou cenu. Dále jsme se bavili hudbou a asi kolem páté hodiny jsme se všichni rozešli do svých domovů.

Odborky

Ve čtyři hodiny jsme přišli všichni k paní Povolné. Čekal nás těžký úkol a to napsat odborky. A. Hejzlarová dělala instruktora, Jirka Povolný, Z. Sozanská a J. Čtvrtečka také. Strojníka dělal F. Sozanský, M. Franc, M. Čtvrtečka, Roman Čtvrtečka, St. Ševc a Jára Komůrka. Kronikáře si ještě udělal Jára. Trvalo nám to dost dlouho, ale potom jsme si s radostí zahráli různé hry. Také jsme si povídali různé příběhy, které kdo zažil a poslouchali jsme pěkné písničky z magnetofonu. Nakonec jsme se smluvili o příští schůzce a veselí jsme se rozběhli ke svým domovům.

Připravujeme se na partizánský samopal

Dnešní schůzka začala již o půl páté bez paní Povolné, ale jenom s naší instruktorkou Hanou. Chtěli jsme si obnovit naše znalosti potřebné k soutěži O partizánský samopal. Hned jsme začali. První, co jsme si zopakovali byly topografické značky, potom zdravotnictví, otázky k 60. výročí VŘSR a k 30. výročí Vítězného února, dopravní značky a samozřejmě něco i z oblasti požární ochrany. Potom přišel Jirka Andrš se vzduchovkou a granáty. Zkusili jsme si střílet ze vzduchovky na špalíky a házet granátem na cíl. Docela nám to šlo. Pak už nám jen zbývalo utvořit 5 členné hlídky. První hlídka byla: Jirka Čtvrtečka, Jirka Povolný, Miloš Franc, Miloš Čtvrtečka, F. Sozanský. Ostatní si museli udělat hlídku s klukama a holkama ze svých tříd, protože museli být kluci zvlášť a holky také.

Dopisy od sovětských přítel stále přicházejí

Na dnešní schůzku, která začala o půl páté v bytě paní povolné, jsme si přinesli dopisy, dárky a pohledy dívek ze Sovětského Svazu. Zuzce poslala její přítelkyně krásné pohledy, medvídka a pěkně voňavou voňavku. Marcele poslala také moc pěkné pohlednice a malou bábinku. Alena dostala krásnou obrázkovou knížku Moskvy. Po shlédnutí dárků a přečtení dopisů jsme si povídali vtipy a poslouchali magnetofon. Domů jsme šli v šest hodin.

Jedeme na výlet

V neděli v devět hodin ráno se každý dostavil k požární zbrojnici, turisticky vybaven. Nasedli jsme do Tatry a jeli do Orlických hor na chatu na Šerlichu. Tam jsme chvíli pobyli a potom jsme pomalu vystupovali na nejvyšší horu Orlických hor a to na Velkou Deštnou. Po výstupu jsme se postavili do hloučku a Miloš Franc, který měl sebou foťák nás vyfotil. Pak jsme šli zase k chatě na Šerlichu. Tam jsme se pořádně posilnili a po svačině jsme šli navštívit prales Bukačku. Připadali jsme si tam jako v pohádce. Nakonec jsme se opět vrátili k chatě na Šerlichu, nasedli do Tatry a ujížděli vyčerpaní, ospalí a unavení domů.

Borovská padesátka

Do osmi hodin ráno jsme se museli dostavit na Nový Hrádek. V osm hodin bylo slavnostní zahájení Borovské pětadvacítky a padesátky. Každý dostal prezenční listinu, na které byl plánek tratě. My jsme šli jen 25 km a šli jen ti starší. Hana, Jitka, Jirka Povolný, Jirka Čtvrtečka, Miloš, Zuzka a Alena. Mrňata jsme nechali doma, protože by to asi nevydržela. Trať vedla také přes Bystré. Cestou jsme si povídali. Když už jsme nemohli, sedli jsme si do trávy, najedli se a pokračovali v cestě.

Sběr léčivých bylin

Dnes nám dali ve škole za úkol sbírat léčivé byliny. Proto jsme se hned odpoledne vydali sbírat. Sbírali jsme květ hluchavky bílé, květ prvosenky jarní a nať kopřivy. Šlo nám to dost rychle a proto jsme byli už v šest hodin doma.

Plameny a cesty

Na dnešní schůzku, která začala ve čtyři hodiny u hasičárny, jsme si opět vzali zápisníky plamenů a cest. Chtěli jsme ukonči celoroční práci s PO a dodělat plameny a cesty. Začali jsme od malých. Vyhledali jsme nesplněné úkoly a pustili se do práce. Mrňata se učila poznávat skoro všechny druhy rostlin a zkusila si určit pomocí buzoly světové strany. Také se učila plížit a schovávat se za stromy a keři. Docela jim to šlo. Starší řešili křižovatky z oblasti dopravní výchovy, učili se léčivé a jedovaté rostliny a na mapě si ukazovali revoluční dění na území ČSSR. Potom Hana napsala, kdo má co splněno a zítra se to vezme do školy.

Partizánský samopal

V pátek ve 13 hodin začalo slavnostní zahájení Partizánského samopalu. Rozdali nám startovní čísla a už to šlo. Nejdříve byla topografie, potom požární ochrana, střelba ze vzduchovky, hod granátem, přechod lanové lávky, zdravotnictví, otázky ideově výchovné a dopravní oblasti. Po doběhnutí na nás čekal ve školní jídelně teplý čaj. Pak jsme si mohli odpočinout každý ve své třídě. Nakonec bylo slavnostní vyhodnocení. Naše hlídka obsadila 2. místo. Mrňata se svou hlídkou a Alena obsadily také 2. místo. Domů jsme jeli o půl čtvrté autobusem.

ČSPD

Ve čtyři hodiny se každý dostavil k požární zbrojnici. Dnes jsme měli za úkol nacvičovat discipliny na soutěž. Vytáhli jsme hydrant, hadice a už se šlo na stovku. Moc nám nešla, protože mrňata se teprve zacvičovala. Starším to šlo dost dobře. Pak jsme šli probírat otázky a vázat uzle. Ty byly ale opravdu dost špatné. Tak to do nich starší hustili. Když už nemohli, vzali míč a šli si všichni na hřiště zahrát různé míčové hry. O půl sedmé jsme odcházeli z hřiště.

Kino Dobruška

Před čtvrtou hodinou odpoledne jsme se sešli v plném počtu u požární zbrojnice. Tatra už byla připravena a proto jsme hned mohli odjet do Dobrušky do kina na film King Kong a syn King Konga. Film začínal už o půl páté. Moc se nám líbil. Celou cestu domů jsme si o něm vyprávěli. Také jsme si cestou zpívali. Domů jsme přijeli asi v sedm hodin.

Schůzka

Ve čtyři hodiny jsme se sešli u hasičárny. Hned jsme začali cvičit. Nejprve jsme odběhli stovku, potom dvojice a štafetu na 50 metrů. Pak přišel pan Netík a začal nás učit útok, protože jsme ho vůbec neznali, když jsme teď mladší. Nešel nám, ale pak jsme se zlepšili. Když jsme to odbyli, šli jsme vázat uzle a odpovídat na otázky. Mrňatům to ještě moc nešlo, ale pak to bylo dobré. Nakonec jsme si zahráli míčové hry a pak jsme šli domů.

MDD

I když je dnes Mezinárodní den dětí, sešli jsme se jako vždy ve čtyři hodiny odpoledne u požární zbrojnice, abychom si naposled zacvičili disciplíny na soutěž. Začali jsme hned bez dlouhého otálení. Začali jsme štafetou na sto a potom padesát metrů. Ty byly dobré. Pak jsme šli na útok. Dnes jsme měli nejlepší čas a to 36 sekund. Po útoku jsme si odcvičili dvojice. Také byly docela dobré. Potom jsme šli jako jindy vázat uzle a odpovídat na otázky. Nakonec jsme se dohodli kdy a kde se zítra sejdeme a co s sebou.

Soutěž mladých požárníků vrcholí

Asi ve dvě hodiny jsme se pomalu začali scházet u požární zbrojnice. Každý byl ověšený jako vánoční stromeček. Začali jsme to naše harampádí rvát do Tatry. Pak jsme nalezli do Tatry a jeli do Čermné. Přijeli jsme tam jako první. Postavili jsme stany a kopali jsme si s míčem. Potom byla večeře a po večeři jsme se připravovali na spánek, abychom byli zítra čilí. Večerka byla v devět hodin.

Budíček byl v sedm. Nasnídali jsme se a za chvíli byl nástup. Při nástupu se losovaly čísla. Jára nám vylosoval číslo. A pak to začalo. Nejdříve jsme šli na otázky a uzle. Dopadly celkem slušně. Potom jsme si odcvičili džberovky a dvojice. Byli jsme dost vyčerpáni, protože hrozně pražilo slunce a tak jsme pořád pili limonádu. Také jsme šli na oběd. Měli jsme celkem dobrý guláš. Vařili ho tam pro všechny. Po obědě jsme odpočívali. Jitka se opalovala, protože nemohla skoro vůbec chodit. Vyvrtla si kotník včera večer. Hrozně ji to bylo. Po odpočinku jsme si šli odběhnout stovku, padesátku a útok. Pak už jsme si jen házeli a kopali míčem. V podvečer se běhali jednotlivci. Mohli soutěžit i vedoucí. Naše instruktorka Hana také běžela. Jitka nemohla s tím kotníkem. Potom se šel chystat táborák. K večeři nám paní Povolná uvařila výbornou polévku. Pro petržel jsme šli poprosit k jedné místní rodině. Ochotně nám narvali celou kytici. Po večeři jsme opět blbli s míčem a pak se šlo společně k táboráku. Slavnostně se podpálil. Kdo chtěl zpíval, vyprávěl nebo hrál scénku. Nakonec jsme museli jít spát. Večerka byla asi v deset hodin.

Je 4.6. neděle ráno. Slunce nám krásně hřeje stany, že se nám nechce ani vstávat. Ale musíme. Umyli jsme se a v klidu nasnídali. Pomalu balíme, protože se čeká už jen na vyhodnocení. Vůbec se nám nechce domů. Za chvíli přijel Jirka Tomášů a Jirka Andršů. Domů nás poveze Jirka Andrš. A už tu je nástup a vyhodnocení. Obsadili jsme druhé místo.

Prázdniny klepou na dveře

Je 30. června 1978. Poslední den školy. Jdeme si pro vysvědčení. A hurá, hurá, máme tu tak dlouho očekávané dva měsíce prázdnin. To se musí oslavit.

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Jdeme slavit. Budeme si vařit nad ohníčkem polévku a budeme opékat. Nejdříve jsme se nahnali do lesa a každý přitáhl kupu roští a dříví. Rozdělali jsme oheň a začali vařit. Polévka se nám povedla. Také jsme si trochu zahráli s míčem, aby se nám udělalo místo ještě pro buřty. Po stranách jsme si je nařízli a pak už jsme si jen dělali chutě. Moc jsme si pochutnali. Ještě dlouho jsme si vyprávěli a nakonec jsme šli spokojeně domů.

Chodíme se koupat

V jednu hodinu odpoledne jsme se sešli u čekárny. Je krásně, a proto jdeme využít našeho koupaliště, které každým rokem pomáháme drbat a jeho okolí různě krášlit. Deky jsme si rozložili pod lesem v břízkách. Pak jsme se nahrnuli s radostí do vody, která byla krásně teplá. Alena a Hanou a Jitkou učily některé z nás plavat, protože ještě všichni neumíme. Potom si šli plavci pořádně zaplavat. Nakonec jsme ve vodě blbli, pinkali s míčem a soutěžili, kdo vydrží déle pod vodou. Vyhrál to Jirka. Z vody jsme vylezli celí promrzlí a tak jsme se slunili. Domů jsme šli asi v pět hodin.

Čas brambor    

Jednoho krásného letního dne jsme se dohodli, že půjdeme na brambory. Sešlo se nás dost, až na některé, kteří dosud spali. Vybíralo se kousek za lesem. Při cestě jsme si povídali a tak jsme tam přišli brzo. Na poli se nás ujmul pan Špaček. Rozdal nám košíky a rozdělil nás na jednotlivé řádky. V deset hodin byla přestávka. Byli jsme zaprášeni a zpocení, protože slunce velmi pražilo. Na pole nám přivezli svačinu. Seběhli jsme se všichni k autu. Každý dostal chleba s tvarohem a limonádu. Pak jsme si šli sednout do chládku. Někteří se rozběhli do houští hledat houby. Ale nepoštěstilo se jim. Zarmouceni se vrátili k nám. Potom jsme šli všichni zase pracovat. Povídali jsme si a tak nám práce moc rychle uběhla. V poledne jsme šli domů na oběd. Byly jsme moc unaveni a tak jsme se velmi těšili, až si budeme moci lehnout na gauč krásně umytí. Chlapci byli ale vytrvalí a tak šli vybírat ještě odpoledne.

Loučíme se prázdninami

Prázdniny se pomalu chýlí ke konci a proto se s nimi chceme všichni společně rozloučit. Půjdeme na naši tradiční bysterskou pouť. V neděli 27. srpna jsme se pomalu sešli u čekárny, kde stála střelnice. Kluci nám ihned vystřelili několik růží. Pak jsme šli na řetízák. Odkopávali jsme se a chytali. Svezli jsme se 4 x za sebou. Pak začalo Miloše bolet břicho a tak jsme se již točit nešli. Za chvíli nám kluci ještě vystříleli žvýkačky. Ti menší, Fanda, Roman, Stánik se šli houpat na houpačky. My starší jsme zatím seděli u čekárny na lavičkách. Nakonec jsme šli ještě na řetízák a pak jsme si dali rozchod.