Jméno	Bydliště	Věk
Roman Čtvrtečka	Bystré	12
Alena Drašnarová	Bystré	11
Jan Franc	Bystré	11
Alena Machová	Bystré	10
Luboš Nohejl	Bystré	10
František Sozanský	Bystré	14
Leoš Ševc	Bystré	10
Stanislav Ševc	Bystré	13
Jitka Špačková	Bystré	12
Petr Šritr	Bystré	12

 Slavnostní shromáždění

 Je 1. září 1982. V 8 hodin ráno jsme se sešli v 6. třídě. Pan ředitel Škalda nás uvítal do nového školního roku. Představil nám nového pana učitele Hubeného. Potom nás pan ředitel seznámil s prváky a popřál nám mnoho úspěchů v učení. Po shromáždění jsme se rozešli do svých tříd. Přišli třídní učitelé a začali jsme si vyprávět zážitky z prázdnin. Než co každý řekl svůj zážitek, bylo skoro poledne. Rozloučili jsme se tedy s třídním učitelem a s velkým předsevzetím do nového roku jsme se rozešli domů.

 Připravujeme se na branný závod

 V půl páté jsme měli sraz v klubovně. Nejdříve jsme si řekli, jaké disciplíny budeme plnit, a pak hurá do práce. Nejprve jsme si napsali kviz. Jitka měla 3 chyby, Petr měl 5 chyb, Standa, Fanda a Roman neměli žádnou. Potom jsme zkoušeli zdravotnictví, a když se nám zdálo, že nám to docela jde, pustili jsme se do hasících přístrojů a topografických značek. Protože již bylo pozdě, dali jsme si rozchod. Druhý den jsme se sešli již ve čtyři hodiny. Chtěli jsme si jít zkusit disciplíny, které se musí dělat venku. Nejdříve jsme začali střelbou, potom jsme zkoušeli granát a šplh. Když jsme si to vyzkoušeli, šli jsme si ještě napsat kviz. Tentokrát byl bez chyby. Byli jsme spokojeni sami nad sebou a začali jsme se těšit na sobotní branný závod.

 Branný závod

 Sešli jsme se v 7 hodin u požární zbrojnice. Nasedli jsme do auta a hurá do Chábor. Nejdříve byl slavnostní nástup, pak vyhodnocení minulého roku, a potom si každé družstvo vylosovalo číslo. Nejprve se šlo na kviz. Potom jsme dobu čekali až na nás přijde řada, abychom mohli vyběhnout na trať. Nejdříve jsme běželi na šplh, potom na střelbu, dále na topografii, pak první pomoc, granát a nakonec požární ochrana. A úplně nakonec cíl. Utahaní a splavení jsme se pomalu sbírali domů. Výsledek branného závodu jsme se dozvěděli až za 14 dní. Byli jsme velice překvapeni, když nám p. vedoucí oznámila, že jsme 1. .

 VŘSR

 Sešli jsme se v naší klubovně, abychom si připomněli 66. výročí VŘSR. Hovořili jsme jak se lidé bouřili proti carovi pod vedením V. I. Lenina. Dozvěděli jsme se, že tehdejší život nebyl lehký. Besedovali jsme i o tom, jak revoluce pokračovala dále. Beseda skončila asi v 7 hodin.

 Schůzka

 Sešli jsme se u hasičárny. Jiřík Andrš vyjel s Tatrou. Nasedli jsme do Tatry a jeli jsme na koupaliště. Nejdříve jsme si útok zkusili bez vody, ale pak to bylo s vodou. Starší kluci po sobě i po nás stříkali. Když jsme byli mokří, nasedli jsme do Tatry a odjížděli jsme k hasičárně. Každý vypadal jako hastrman z Ladových pohádek.

Sběr papíru

Sešli jsme se jedno sobotní odpoledne, abychom nasbírali nějaký papír. Někdo přivezl i kárku, takže jsme se mohli s chutí pustit do práce. Předem jsme si u některých lidí domluvili, aby nám nějaký papír schovali. Papír jsme vozili k Andršovým pod kůlnu. Byli jsme spokojeni, neboť papíru bylo víc než jsme si představovali. Potom nám Jirka papír odvezl do sběrny.

 Připravujeme se na kulturní program

 Každé pondělí jsme se scházeli v naší klubovně a nacvičovali jsme básničky na výroční schůzi. Ze začátku se nás sešlo 8, ale později jsme zůstali jen 4. Alena přednášela básničku „ Píseň o rodné zemi “ , která se všem velice líbila. Jitka a Honzík to uměli docela dobře. Lubošek se to ne a ne naučit, ale nakonec se mu přeci jenom rozsvítilo a básničku se naučil. Za podané vystoupení nám byl odměnou potlesk a mléčná čokoláda s oříšky.

 Výroční schůze

 Vystupujeme s kulturním programem. V 11 hodin jsme se sešli v pohostinství. Nejdříve jsme si zkusili ještě básničky a domluvili jsme se na 2 hodiny. Sešli jsme se ve smluvené dvě hodiny v pohostinství. Přednesli jsme básničky a sedli jsme si opodál, snědli jsme párek a odešli domů.

 Vánoční besídka

 Letošní vánoční besídka byla na Dobřanech v sokolovně. My jsme se každou středu scházeli v klubovně a nacvičovali jsme si scénku, kterou jsme mohli na besídce přednést. Dny rychle uběhly a my jsme byli v plné náladě scénku přednést naostro. Scének bylo víc a v každé něco pro smích. Na besídce se tancovalo, soutěžilo a zpívalo. Radosti a smíchu bylo moc, ale že bylo půl čtvrté, pomalu jsme šli k čekárně a potom jsme odjeli autobusem domů.

 Zimní sporty

 Sešli jsme se v úterý u Machů. Potom jsme vyšlapali kopec a jezdili na lyžích. Ty nejodvážnější jezdili až úplně z vrchu. Ti menší z poloviny kopce. Rychle nám čas uplynul a my jsme se měli rozejít. Ale ještě než jsme se rozešli, smluvili jsme se, že budeme zase příště lyžovat.

 Odborky

 Sešli jsme se v naší klubovně, abychom splnili odborky. Do klubovny přišel také Jiří Andrš, který nás měl z našich znalostí vyzkoušet. Členové našeho oddílu plnili tyto odborky: kronikář, strojník, preventista, instruktor.

 Beseda

 Asi o půl osmé jsme se sešli v bytě paní Povolné. Přišel mezi nás již podruhé v tomto roce pan Ševc. Začal nám vyprávět o tom, jak to bylo v únoru v roce 1948. Řekl nám toho hodně také o Klementu Gottwaldovi. Přednáška se nám líbila. Pak nám pan Ševc odpovídal na naše otázky. Nakonec jsme si už jen povídali. Domů jsme přišli v sedm hodin.

 Cikánské toulky

 O půl sedmé jsme se sešli před bytovkou na kolech a odjížděli jsme směrem na Ohnišov. Zamkli jsme si kola a nechali si je před hostincem. Vyrazili jsme asi v sedm hodin na trasu 15 km. Trasa vedla přes Bystré, Doly, Dobřany, Janov, Ohnišov. Dorazili jsme v pořádku a za to jsme dostali diplom, medaili a právě vyuzenou koninu. Domů jsme přijeli kolem jedné hodiny.

 Národní směna

 Sešli jsme se v naší klubovně a rozdělili jsme se do dvou skupin. První skupina uklízela zrušenou školu. Druhá skupina šla okopávat růžičky před školu do zahrady. Všechno se podařilo do oběda. A tímto jsme měli úkol splněn.

Oheň míru

Sraz byl pro všechny u čekárny v osm hodin, odkud jsme šli lampiónovým průvodem na Bučinu. Asi v půl deváté jsme hranici zapálili. Chvíli jsme počkali až chytne bába. Bába shořela a my jsme začali házet košťaty. Vyblbli jsme se až moc, a protože už byl čas na kutě, šli jsme domů.

1. máj

 Sešli jsme se u čekárny a autobusem jsme se odebrali do Nového Města nad Metují na oslavy 1. máje. Zúčastnili jsme se průvodu, ve kterém jsme nesli symboly míru. Postupovali jsme od Rychty ke konci náměstí, kde se průvod rozešel. Odjížděli jsme autobusem o půl dvanácté. U čekárny jsme si řekli ahoj a odebrali jsme se domů na oběd.

 Připravujeme se na soutěž

 Každé pondělí jsme se scházeli u hasičárny a cvičili útok, štafetu, džberovky a uzle. Připravovali jsme se na soutěž, která se koná na Mírově.

 Okresní kolo hry Plamen

 Pátek

Brzy odpoledne jsme se začali scházet u bytovky, kam jsme snášeli své rance a stany. Čekali jsme jenom, až přijede Tatra, abychom se mohli nalodit a vyrazit směrem do Kostelce. Tatra brzy přijela a my, i když jsme se snažili, co nejdřív vyjet, vyjeli jsme až o půl páté. Když jsme přijeli na Mírov, začali jsme rychle stavět stany, neboť se začalo pomalu stmívat. Stany se nám podařilo postavit dost brzy, takže jsme si mohli zahrát ještě nějaké míčové hry. Brzy jsme se však uložili ke spánku, abychom byli na závody čilí a vyspalí.

 Sobota

V sobotu byl budíček asi v 7 hodin. Nejdříve jsme se šli umýt, a potom se šlo na snídani. Po snídani byl slavnostní nástup, na kterém jsme si vylosovali číslo. Dopoledne jsme šli na štafetu, která nám dopadla docela dobře. Potom se šlo na útok, ze kterého jsme neměli vůbec žádnou radost. Byli jsme z toho tak zdrceni, že jsme neměli ani chuť k jídlu, i když byl právě čas k obědu. Posilněni obědem jsme šli na kviz a na uzle. Z těchto dvou disciplín jsme měli ohromnou radost. Nakonec se šlo na džberovky, které dopadly také dobře. Byli jsme rádi, že už máme všechno za sebou, i když to nedopadlo podle našich představ.

 Neděle

Hned po budíčku a po snídani jsme začali balit stany a pomalu se chystat k odjezdu domů. Asi v devět hodin byl slavnostní nástup, kdy bylo vyhlášení vítězů. My jsme se umístili na 9. místě. I když jsme obsadili dost vysoké místo, přece jen na nás nějaká malá cena zbyla. Dostali jsme nafukovací lehátko, ze kterého jsme měli, i když malou radost. Po nástupu jsme se vyfotili a pomalu jsme odjížděli domů. Byli jsme dost zklamáni a vzali jsme si předsevzetí, že se příští rok budeme snažit o trochu víc.

 Sbíráme léčivé byliny

 Jednou odpoledne jsme se sešli s taškami u bytovky a vydali se na sběr léčivých bylin. Na dnešek jsme si naplánovali sběr květu černého bezu. Za chvíli jsme měli tašky plné a mohli jsme se vrátit domů. Domluvili jsme se, že druhý den zase půjdeme, neboť se při tom užije i trochu legrace. Protože jsme měli černého bezu poměrně dost, dohodli jsme se, že počkáme, až začnou růst další léčivé byliny, abychom mohli vyrazit znovu do přírody.

 Začínají prázdniny

 Byl poslední den měsíce června a my jsme šli se strachem do školy. Šlo se pro vysvědčení. I když jsme šli do školy se strachem, přece jen nás něco lákalo trochu víc. Začínají totiž prázdniny, na které se každý těší snad celý rok. Vysvědčení dopadlo někomu velmi dobře a komu se to nepovedlo tenhle rok, bude se muset snažit příští rok. A protože zrovna ten den svítilo sluníčko, brzy se na vysvědčení zapomnělo a všichni jsme se začali domlouvat, co budeme dělat druhý den.

1. prázdninová schůzka

 Přestože začaly prázdniny, nic nás neodradilo, abychom se sešli. Domluvili jsme se hned na první týden prázdnin. Sešli jsme se asi ve čtyři hodiny u požární zbrojnice. Abychom nevyšli ze cviku, zaběhali jsme si, a potom jsme si šli zahrát na hřiště vybíjenou. Domů jsme přišli asi v 7 hodin zpocení a utahaní, ale ani to nás neodradilo a na příští týden jsme si opět domluvili schůzku.

 Chodíme se koupat

 Protože bylo už několik dní hezky a sluníčko krásně pálilo, domluvili jsme se, že se půjdeme všichni společně vykoupat. Sraz jsme měli o půl druhé u čekárny. Sešlo se nás dost, a tak bylo o zábavu postaráno. Byla krásně teplá voda, a tak se nám z ní vůbec nechtělo. Abychom uschli, šli jsme si zahrát na hřiště vybíjenou. Sluníčko nás pěkně opálilo, některé z nás i spálilo, ale z toho jsme si nic nedělali a domluvili jsme se na příští schůzku. Domů jsme se vrátili hladoví a utahaní asi v šest hodin.

 Výlet do Olešnice

 Jednoho dne jsme se domluvili, že podnikneme výlet do našeho okolí. Smluvili jsme se s janovskými pionýry a šli jsme na výlet společně. Nás se sešlo asi devět a janováků asi osm. Sešli jsme se ve čtvrt na osm u čekárny a šli jsme do Janova. Odtamtud jsme šli na sněženský most a odtud jsme jeli autobusem na Olešnici. Tam jsme se šli podívat na polské hranice, a potom jsme šli do ovčína, podívat se na ovce. Tam se nám líbilo ze všeho nejvíc. Ani jsme nezpozorovali, že nám rychle uběhl čas, a že musíme spěchat na autobus.

 Výlet do Sedloňova

 Sešli jsme se u čekárny v osm hodin. Ve čtvrt na devět jsme nastoupili do autobusu a jeli jsme do Sedloňova. Měli jsme namířeno k divokým prasatům, kteří žijí ve velké ohradě uprostřed lesa. Většinou se šlo lesem, takže jsme cestou mohli hrát i různé hry. Za chvíli jsme dorazili na místo a rozhlíželi jsme se po prasatech. Brzy přiběhli i s mladými. Začali jsme jim házet kousky ze svých svačin, takže nám nezbylo skoro nic. Domů jsme se vrátili akorát na oběd, který nám přišel velice vhod, protože jsme byli velice hladoví.

 Přijela pouť a končí prázdniny

 Blížil se poslední týden prázdnin a my jsme nedočkavě čekali, až přijede pouť. Až jedno odpoledne přijeli, a hned začali stavět houpačky a řetízák. Druhý den odpoledne jsme se už houpali a domluvili jsme se, že zítra půjdeme na řetízák. Sešli jsme se u kolotoče a vesele jsme se začali točit. Ani se nám nechtělo dolů, ale začala se nám točit hlava, a tak jsme toho raději nechali.